Michal nesnáší fronty. Stejně jí nezbylo nic jiného než vzít syna s sebou na nákup. Kromě Oliny, trafikantky a kamarádky v jedné osobě totiž neměl kdo chlapce občas pohlídat. Právě však seděla ve své budce a prodávala ranní noviny.
Ještě že je skoro v každém nákupáku oddělení s motouzy, barvičkami, notesy, razítky, modelínou, skicáky, omalovánkami, papírovými modely předpotopních příšer, protože Michal si rád doma vyrábí.
„Mami, zelený stekosaurus,“ ukázal na model ze silného papíru a hned jej vyndal z regálu.
„Stegosaurus, Míšo, g jako gauč,“ opravila ho. Nakrabatěl nevolí nos, že ho máma opravuje, ale se stegosaurem v ruce pak obešli celkem v klidu celý obchod.
Koupili mimo jiné těstoviny zelené barvy, několik krabiček špenátu, zelený čaj. Pak zjistila, že funguje jediná pokladna ze čtyř. Bylo teprve dopoledne a Zdena se cítila vyčerpaná jako kdysi po noční ve špitále. Od synova narození se kloudně nevyspala.
Atmosféra v obchodě zhoustla. Michal si stegosaura, který vypadal jako vyrobený z mechu tiskl k hrudníku a nechtěl ho dát prodavačce k odbavení kódu. A pak to přišlo. Odstrčila vozík za sebe a přiklekla k synkovi na podlahu. Zasáhl Zdenku botkou do břicha, nebylo snadné zmítající se postavičku rychle zvládnout. Prodavačka účastně přihlížela. Chlapcův křik ochromil obchoďák. Sílil a nebral konce.
„Bože, jen se na něj, lidi, podívejte, jak vyvádí. Strašné!“ zahalekal po pár minutách někdo z davu za nimi.
„Ále, jen fixluje jako primadona na hřišti, já to znám! Asi mu nekoupila, co chtěl. To jsou dnes dětičko, jo jo.“
„Kdepak kluk, ten za nic nemůže, ale výchova stojí za houby. Vždyť ona ho ani neokřikne, vidíte? Tak ho nemá brát do obchodu!“
Okřikování nic nespraví. Je třeba Michala znehybnět a ukonejšit, pomyslela si vysílená Zdena, ale komu co vysvětlovat?
Prodavačka, žena s dlouhými vlasy obešla pokladnu. Nebojácně uchopila ruku, napřaženou k úderu, a společnými silami se ženám povedlo chlapce postavit. Jen aby ji nepopadl za ty vlasy, napadlo s hrůzou Zdenku, ale chytil se naštěstí nohy své mámy. Křečovitě svíral nohavice mámy a konečně pustil stegosaura. Zdena Míšu pevně objala a vztek přecházel v pláč.
„Přejděte si prosím vás k vedlejší pokladně, budete obslouženi tam. Omlouváme se všem zákazníkům za nepříjemnost,“ řekla prodavačka hlasitě do roztrpčeného davu. Přivolala kolegyni. Za nespokojeného reptání se lidé přesouvali k nejbližšímu pásu.
Odpípla stegosaura. Pak podala chlapci sáček zelených bonpari. Michal po nich chňapl a to bylo dobré znamení.
„Mám doma podobnou sestru, tak jsem si všimla té barvy,“ usmála se prodavačka na Zdenu, když celá rozklepaná děkovala. Chtěla bonbóny doplatit, ale mávla rukou.
„A kdykoli přijďte zas! Měj se hezky, chlapečku.“
Zdena s Michalem vyjeli s vozíkem před obchod a Zdena přendala nákup do dvou tašek. Mají čas. Autobus byl beztak pryč. Sedli si na lavičku a Míša ze všech stran prohlížel model stegosaura. 
Vzduch byl svěží. Opřela záda a zvedla hlavu. Ve vymezeném prostoru mezi zámkovou dlažbou právě rozkvétala sakura.