|
Chobotnice, Kohoutí
...ze zápisníčku chovatelky...
CHOBOTNICE
Dlouze
i s prošlým datem spotřeby
bublá v mém největším hrnci.
Šedá se varem mění v lila...
Slepice pak, ráno, vlažně,
jen aby se neřeklo
klovou do chapadel z gumy.
Sní přitom
o fialových vejcích.
KOHOUTÍ
Z kýblu jde pára,
kohouta namáčím hlavou dolů
s respektem k ostruhám,
srpkům z rohoviny.
Volátko plné kukuřice,
zrní v žaludku, sádelnatý biskup.
Měl ses u nás moc dobře
a stal se z tebe despota!
Krutě jsi kloval bratra i tátu.
A já nad tím dlouho zavírala oči, pro neřády
mám odjakživa zvláštní slabost.
Dokud nepřeteče pohár trpělivosti.
Otírám mokré ruce.
Hejno je dnes naprosto tiché.
Léta Páně 2025, dne 9.3. věnováno autorem
irena Mondeková
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
