|
Úsměv v době krize
V parku tvářím se blaženě,
proti mě žena jde se psy.
Letmo všímám si na ženě,
má k mému úsměvu skepsi.
Ztloukla tak nějak zrychleně
holí svou úsměv můj ryzí.
Smích můj vadí té fifleně
v období zmítaném krizí.
Mám to vůbec psát do řádku?
Veverka, potvora mrzká,
po mě hodila skořápku.
Zákeřná špinavá zrzka.
Zuří zřejmě i kopřiva,
podivně do cesty ohlá.
Roste záměrně do křiva,
aby mě požahat mohla.
Tak mě fauna i květena
v tom parku uprostřed města,
prý že za úsměv kreténa
pod vlivem závisti trestá.
Léta Páně 2025, dne 21.3. věnováno autorem
MartinH
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
