Vítej zpět. Píšeš pořád moc hezky. A bolavě, jak napsala Tessa.

Odejít s knížkou v ruce, nebo ve spánku, nebo položit hlavu na stůl vedle čerstvě uvařené bílé kávy a usnout, jako se to stalo mé babičce, to bych si přála, až přijde čas.

Moc hezká smuténka.

Moc hezky napsaný, moc smutný. Prostě - ze života...   

Tess, díky za zveřejnění i milý komentář. 

Kdo by nechtěl takto odejít... bohužel, hlavně díky své profesi, znám spíš ty dramatičtější odchody. Ale tenhle text je popisem opravdové situace. Takže naději máme ;-)

 

Pokud ti můj nákuk stačí k radosti, ráda ti ji zase někdy udělám.

Vidím, že ses nezměnila - tvoje básně pořád bolí a zároveň je v nich něco...já nevím...uklidňujícího...snad naděje.
Taky bych takhle chtěla jednou odejít...

 

Mám radost, žes nakoukla, báseň přidala a doufám, že to nebylo naposledy.