|
Zatmění slunce 2015
Z cyklu Portréty (III.)
Nekonečné minuty, než se znovu rozběhnul čas.
I ptáci naší výseče zahrady ztichli.
S babičkou pod altánem,
na očích skla pro svářeče.
Pohladím ruku,
elektrický výboj, neklid v žilách.
Den postupně srovnává kontury,
opouštíme znakovou řeč.
Babička děkuje, že mohla poprvé
sledovat zatmění přes „kúzelné skliečko“.
Na kopec vystoupala sama o holi
a v šest ráno připomínávala data narozenin
deseti dětí, jejich mužů, žen, dětí a jejich dětí…
Nikdy neměla možnost
navštěvovat školu. Tam na Rumunsku
děvčata "smela chodiť iba do kostola".
„Nevieš, moja, kedy zasej budě zatmenie Slunca?“
Léta Páně 2025, dne 24.3. věnováno autorem
irena Mondeková
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
