|
Alfa
...dotekem ploutví...
Alfa
I.
delfíni
sdílejí emoce
dotekem ploutví
umírá - li nemocné mládě
vynesou je těsně pod hladinu
poprvé a naposledy poznat krásu slunce
příboj roztluče na kapénky slzy
- omývají v rytmu lehké arytmie skelety skal –
barvu pelikáního peří vybělí čas
na pláž navrství pěnu
ze solných křesadel
roztříštěných těl
ty a já
hledáme d-n-a svými těly
rozechvělí
dotýkáme se ploutvemi -
vzhůru z delty do alfa snění
mezi ropnými skvrnami
výsostných vod Intimity
kde delfíní chorál zní
tam nahoře dáme slunci zlatku na truchlení
II.
ticho odletělo s půlnočními zvony
nikdo neslyší hrkavý zvuk brouka
po kostkách římského náměstí
ale kočky ano vylézají
v rohu piazza kde šumí voda z kašny
noc jim patří ne již ráno
žena vyvedla psa z auta
kočkám hází kousky masa -
zbytky z restaurace na okraji Říma
slepý pes nehnutě naslouchá
vleže možná dřímá
slyší šum fontán a jak se kočky chtivě živí
pod víčky vidí oči koček
v hladině alfa klidného snění
sám zpola mrtvý zpola živý
a v kašně cinká spousta zlatek na truchlení
III.
kolik mi mohlo být
snad osm deset? let
v LŠU v podkroví
ožíval můj svět
sametoloutkový
kantor Ideál na pravdu
s námi hrál
jawajkovou pantomimu
o dobru které vítězí
a světlo žárovek rozsvěcelo
forbínu i alfa hladinu snění o umění
paraván byl jevištěm světa
cesta do Ústí velkým dobrodružstvím
pohádku O princi a růži
nacvičil kantor s dětmi
byl tam jeden nedorostlý kluk
nemehlo na vše zato geniální matematik
prý omylem se octnul mezi námi
spočítal pravděpodobnost výhry
blížila se stovce procent
potom brečel s ostatními -
jen dobro a zlo -
porotě se zdálo
že to je zatraceně málo
prince i s růží dávno koušou moli
posmrtnou zlatku dávám kantorovi
za duši dítěte co si nepřestalo hrát
Léta Páně 2025, dne 3.7. věnováno autorem
irena Mondeková
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
