| O Cherubínovi ...brigáda z říše snů... Pod oknem se zhmotnil dnešní brigádník Lukáš, aby vypomohl na farmě. Cinknul u dveří. To je zas hodina pryč? Lukáše (a celou rodinu) proslavil jeho bratr. Tenkrát před Velikonoci, ještě byl na střední, se pěšky vydal z Krumlova do Říma. Šel prý bos a v bolestném duchovním rozpoložení po nějakém čase dorazil zpět. Další cesta vedla sanitou do Dobřan a od té doby ho doma neviděli. Popelník na stole přetéká. Lukáš usedl na lavičku a balí další. Tráva v plastovém sáčku je nakratičko střižená. Prsty nedočkavě dosýpají a rolují papírek po stole. S chodidel skopne vietnamky.  Uvěří panimáma, že bez silnýho, sladkýho kafe v každou celou hodinu a bez přísunu pravé Coly nemůže dělat? Má na to přece přípis od doktora! Slunce pere ze všech sil a brigádník se stále dívá k domu. Odhaduje své šance, aktuální situaci. Řečí těla pokračuje s hospodyní v bezhlasém dialogu. Je vlastně chudák, a ona to má uznat. Na uhrovatém obličeji mu kápry tvoří pramínky. Otírá je rukávem. S chutí usrkává horký přeslazený nápoj. Po chvíli se žena opět podívá z okna. Jak to dnes asi bude s prací? Lukáš s úsměvem na tváři dřepí v ásaně ve stínu rozložitého ořechu a jeho ďolíčky připomínají chrámového cherubína. Sedí tam zrovna jako včera... a možná tam je odjakživa! 
		Léta Páně 2025, dne 27.7. věnováno autorem
		irena Mondeková
	 
 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||














 







 
           
			




