Jelen Iljič Ustinko žil se svým synkem Smoljuškou v brdské chaloupce, schované uprostřed lesů.Chlapec časem přijal jméno Smolíček, což mu otec schválil. "Nebudeš tak nápadný," poznamenal. Myslel na synovu budoucnost. Jednou Smolíček převezme živnost a nenápadnost mu bude k užitku.
Jelen synka pohladil po hlavičce. To ráno se sluníčko smálo na les i jeho obyvatele. Zajíčci panáčkovali za kmeny smrků a ve vojenském prostoru brouzdali zdivočelí ochránci přírody. Jelenovi se ulevilo, protože i zuřivý ekolog je lepší, než dmoucí se politik. Když do prostoru zabrousí ministr, je veškerý klídek v tahu.
Jelen synka nerad opouštěl. Tentokrát ale neměl hlídání. Ježibaba Dora Perníková zrovna včera skončila v peci, kam ji šoupla mladistvá delikventka Maruška, které při tom hnusném činu vydatně pomáhal její taktéž nedospělý bratříček Jeníček. Ježidědek Tonda Perník byl mimo les, protože pronásledoval děti a intenzivně běsnil.
"Musím do města," vysvětlil Jelen synkovi. "Jsi už velký. Tak nikomu neotvírej, já ti něco přivezu." Otce srdce bolelo, protože ještě nedávno býval Smolíčkovou matkou Jelenou a mateřský pud mu vydržel i přes změnu pohlaví.
Jednoho dne si Jelena Iljična uvědomila, jak velice v ženském těle trpí, a zákazníci už taky chodili mnohem míň, proto si udělala radost a Smolíček měl místo matky otce.V lese se jim vedlo dobře a měli několik milých sousedů. Problémová byla snad jen babka Polednice. Jelen našlápnul motorku a vyrazil. Neseznámil synka se skutečným cílem cesty, na to měl ještě čas - než chlapec vyroste a dospěje, aby těm záležitostem dobře rozuměl. Jelen mířil do Rudné, kde pásl svoje stádo. A nebylo ledajaké, o tom by řidiči kamionů mohli vyprávět.
Zatímco Jelen nebyl doma, okolí domku ožilo. Netrvalo dlouho a někdo zaťukal na dveře. "Smolíčku, pacholíčku, otevři nám dvou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen se maličko ohřejeme a hned zase půjdeme."
Neinformovaný Smolíček nevěděl, že Jezinky kradou děti. Napadlo ho, že udělá dobrý skutek a pootevřel. Toho Jezinky využily, vtrhly do domku a zmocnily se dítětě.
To už chlapec pochopil, že se něco děje. "Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka Jezinky pryč nesou."
Naštěstí byl Jelen nedaleko. Uslyšel chlapcův křik, popohnal svého harleye a vyrazil do záchranné akce. Dohonil tlupu únoskyň, které velice zmlátil. Popadl synka, kterého seřezal až doma. Předpokládal, že jeho potomek není nechápavý a příště už stejnou chybu neudělá.
Následující odpoledne Jelen opět nesehnal hlídání. Kmotr Lišák, kterému Smolíček z čisté rozvernosti nedávno kupíroval ohon, se zapřel. Schoval se v noře pod postelí.
Smolíčkovi se opět dostalo náležitého poučení. Avšak situace se opakovala a Jezinky loudily tak dlouho, až chlapec povolil. Opět došlo k únosu. Jelen tentokrát pásl dál, kontroloval svoje eskortní pracovnice. Smolíček řval, jako když ho na nože berou, ale bylo mu to houby platné. Byl dopraven do jeskyně, kde se Jezinky zdržovaly.
Chlapce překvapil smrad, který zaplnil celou prostoru. Doutnající ohniště s ohořelými kostmi jen doplňovalo celkově neutěšenou atmosféru. Ohlodané klouby prozrazovaly, že Jezinky jsou zapřísáhlí masožravci a pravděpodobně i kanibalové.
Se Smolíčkem zacházely hrubě a píchaly ho klacíky, protože chtěly, aby řval.
Unavený Jelen přifrčel domů v pozdních nočních hodinách. Protože synka doma nenašel, vydal se k Jezinkám. Smolíček řádil, až se hory zelenaly a Jezinky se mu škodolibě chechtaly. Podle kraválu Jelen snadno objevil únoskyně i uneseného. Jak patřilo k jeho dobrému zvyku, zmlátil Jezinky i tentokrát - a víc. Smolíček trestu taky neušel, výprask ale opět dostal až doma. Slíbil, že už nikdy nikomu neotevře a šel spát.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.