,,Asi nejhorším okamžikem vztahu je rozchod. Lidé se často rozchází a utíkají od svých lásek, protože jsou líní řešit, odpouštět, či bojovat za svůj vztah. Utíkají pak jak zbabělci a ani si neuvědomují, že utíkají často jen sami před sebou, dodávají si kuráž, že jim bude líp a často tomu i rádi i nějakou dobu věří. Jdou to někam zapít s kamarády, předstírají sami před sebou jak jsou šťastní a jak jim je dobře, plánují si jak budou pracovat na sobě, jak se budou chodit bavit s přáteli, jak se změní a jak se jim uleví od toho druhého a veškeré bolesti zmizí a oni zapomenou. A když se pak po báječné noci plné alkoholu a kamarádů probudí, tak zjistí, že mají na prsou tak těžký kámen, až jim to dere slzy do očí, na telefonu nebliká zpráva, v člověku se vše svírá a přitom nedokáže vykřičet: vrať se! V noci nás nebudí sms od drahé polovičky a my se budíme a kontrolujeme telefon s nadějí, že nám přijde hezká zpráva. Nikdo nevoní jako on, nikdo ve vás ty pocity neprobudí jako on... Před láskou se nedá utéct, stejně, žádný kamarád ani ctitel vám partnera a lásku k němu nevynahradí, protože ta ztráta, kterou jste si vybrali jen vy, vás za to zlomí a kdo to nechápe, tak na to časem přijde. Protože člověku, který miluje, to podlomí kolena a zlomí srdce......Člověk by se měl pak hodně zamyslet od koho utekl a zda je připraven o toho člověka opravdu přijít.."