Pánové! Kdysi se na Epice někdo zmínil, že moje psaní je dobré akorát pro Vlastu, a já jsem se neurazila, protož nebylo proč. Moc dobře totiž vím, kde je moje místo. Že na Pulitzera to nikdy nebude, že prostě píšu pro radost, sobě i jiným. Že píšu tak, jak mi pusa narostla, a jestli to někoho pohladí anebo rozesměje, já budu šťastná. Nedávno mi kamarádka řekla, že moje knížka je pro ni důkaz, že ženská přežije opravdu všechno.

Ale vlastně ten odkaz na Vlastu byl báječný nápad, a já tam pár fejetonů poslala. Měla jsem štěstí, anebo byla redaktorka zrovna dobře naladěná, zkrátka mi vzkázala, že jí se to líbí moc, a jestli bych pro ně neudělala rozhovor a nenechala se nakrásnit do rubriky S Vlastou je každá kočka. Poradila jsem se s přítelkyní po síti, a její názor byl jasný. Kvůli knížce by byla s Vlastou i pes. Tak jsem odepsala, že půjdu do toho. Termín byl tohle pondělí, anebo až v září, přijet jsem měla nenamalovaná, s umytou hlavou.

Na ohlášené stávce mě tentokrát zajímalo jenom to, jestli se náhodou nedomluví, a nezruší ji. Nedomluvili, ale odsunuli, a tak jsem si umyla hlavu, obula hodobožové boty, a byla připravená vyrazit. Sotva jsem před hotelem, kde byla domluvená schůzka, vystoupila z auta, zvrkla jsem si nohu, a na těch botách mi praskl pásek, bylo to vidět i z dálky, a já s tou čerstvě umytou, explodující hlavou, vypadala jako bezdomovec

Spolkla jsem hrdost a dokulhala do recepce. Pak už jsem se jenom vznášela. Jedna redaktorka se mnou dělala rozhovor, opravdu ji zajímaly moje myšlenky, druhá, ta přes módu, povolala vizážistky, a ty mě líčily a česaly, a já se blaženě usmívala jako pitomec. Neustále mi opakovaly, že vypadám jako filmová hvězda, a já jim to pro tu chvíli, uvěřila.

Po focení, že ty fotky fakt stály za to, děkovaly ony mě! Nechápala jsem to, ale ten pocit byl úžasnej. Tak jsem taky děkovala, a rozdala dámám svoji knížku. A když ji chtěly ode mne podepsat, asi jsem omdlela.

Obličej jsem si nechtěla umejt ani večer, a v duchu jsem plánovala, že kdybych každý ráno vstávala tak po páté, s trochou snahy bych tak mohla vypadat i v běžném životě. Ale včerejší a dnešní ranní kalup mě přesvědčil, že tohle teda neklapne, a já budu dál ta Jaruna Kurková s explodující hlavou.

S Vlastou jsem byla kočka skoro dvě hodiny, ale řeknu vám, stálo to za to.

PS: a včera mi přišel email, od té fotografky, že u knížky se nasmála, a jako ochutnávku, mi jednu fotku posílá. A já bych vám ji ukázala, jenomže ji sem neumím vložit.