Volně podle W.Shakespeare, Sonet 74

Jen zůstaň v pohodě, až zmizím do žaláře
co východ nezná a pohltí mě vkrátku,
pak smyslem žití verš zbude místo tváře,
ať věčným stane se Tobě pro památku

Snad tato tvář, tváří mou je lepší,
spíš duše má, co je Ti zasvěcena,
ač světa kal a hlína jsou v tom verši
i spravedlnost, jež bývá zaslepená

Že ztrácíš mě? Ty neztrácíš přec nic,
jen s prachem země můj se smísí prach
až vysypán ze smutku popelnic,
mě, bázlivce, když dostih s nožem vrah

Tvář marnosti, jen verš co chtěl být Tvůj,
hodnotu jeho, tu si pamatuj

***
W.Shakespeare: Sonet 74

But be contented when that fell arrest
Without all bail shall carry me away;
My life hath in this line some interest,
Which for memorial still with thee shall stay.
When thou reviewest this, thou dost review
The very part was consecrate to thee.
The earth can have but earth, which is his due;
My spirit is thine, the better part of me.
So then thou hast but lost the dregs of life,
The prey of worms, my body being dead,
The coward conquest of a wretch’s knife,
Too base of thee to be rememb’red.
  The worth of that is that which it contains,
  And that is this, and this with thee remains.