|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Báseňpiš (2)
Zdravím, Litwebáci!
To je vedro, co? Jsem si chtěl užívat v chládku svého rybníčku, ale ona mně pokoj nedala.
Tessa. Prej, že se jí zalíbil název Viviny fotečky a že bych měl vyhlásit další workshop právě na tohleto téma:
Plujeme s kobrou v láhvi
Báseň vázanou anebo volnou vkládejte sem do komentářů.
Jestli se budete inspirovat zmíněným obrázkem nebo se necháte vést svou fantazií, je mi celkem šumák.
Za účast jako obvykle po grošíku každému… (zlatém, samozřejmě)
Múze zdar!
Léta Páně 2014, dne 10.6. věnováno autorem
LitWeb
|
|
|
|
|
|
|
|
A vida! Tak to už Babiše nedoženu! A že jsem mohl být v balíku! Včera mi to opakovaně spolklo pár dalších ptákovinek, třeba o šnečku - houmlesáčkovi, co našel brýle, hrál si na kobru a usnul v lahvi ginem zpit...;-(
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lidičkové, lidičkové, já - hlava zelená děravá - zapomněl ukončit soutěž. Litwáky jsou dávno připsané, připíšu ještě Markovi a Shimmirovi, ale druhá Báseňpiš definitivně skončila. Ale nebojte, veršotepci, bude další. Hlídejte novinky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Všechno lítá, auta, lidé,
tu se ozve "bum", tam "bác"
divák - ten si na své přijde
to je Kobra jedenáct
Z lahve zatím obsah mizí
do prázdna se vkrádá stín
v láhvi vidím televizi
skrývá se v ní jako džin
Neplní však žádná přání
objeví se bez vyzvání
možná uspat chce, snad probrat
Obtáčí se, jak se sklání
nad hlavami znenadání
tahle v lahvi skrytá kobra
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ad Tatianna:
Oči Tvé jsou dvě láhve vína,
jehož chuť teď i já už znám,
jsou jak kresbička Viviina,
past, do níž vlezl jsem si sám!
Já přistoupil jsem v malé chvilce
na hru, co nabízíš tu nám
a přijal roli pošetilce,
vždyť jak ten had též brýle mám!
V Tobě se ztrácím, je to drama,
clipper, jenž mlhou zkouší plout,
kobra jsem / i když s nožičkama!/,
co v Tobě touží spočinout...
Pluji v té křišťálové láhvi,
mysl uchvátil cyklotron,
metro hlásí: Konečná Ládví!
Dav hučí: Brejlovec! Toť on!
Pokouším se ven odplaziti,
však sláb jsem, tělo ztěžklé mám,
oči Tvé ještě naposled mi svítí...
A potom ze sna procitám!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dáš si KOBRU, jedenáctku
přízemnost zříš okem káně
s čárkami na pivním tácku,
přibývá jich požehnaně
Ležérně zamáčkni vosu
s rudé pleši setři pot
odchod dej si, bez chaosu
a píseň rackům pro chechot
Klobouk na nesprávnou stranu
v hlavě rozkvete ti mák
letem vznes se kormoránů
s KOBROU v lahvi do oblak
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na(ja) vo fľaši
Prskanie slín
jedovatý výsmech
do vzlykov
zo života splín
rozkolený jazyk
cesty dvoch
čo boli ako jeden
z očí strach
...hadí zlozvyk
utopil sen
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pojď, budeme si hrát
Já budu láhev a ty kobra,
poplujem spolu kolem stola,
kol kterého je voda kalná,
popluješ ve mně až do rána.
A ráno
sladké zapomění
v lepkavé mlze
svět zpeněný
co bylo snem
je pouhé zdání
topíš se ve mně
k pousmání.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já vyprázdnil zas lahví pár,
bych zahnal tu svou žízeň věčnou,
v každé z nich had se ukrýval
s tou tekutinou nebezpečnou.
Každý z těch hadů brýle měl
a lákal: Bratře, zalez ke mně,
že odmítnout jsem neuměl,
(vemlouvavé je hadí plémě!),
štítkem vzad dal jsem čepici
a dovnitř jsem si vlez,
pluji s kobrou a s opicí
a v dáli hučí jez...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
s kobrou v láhvi
Je tu těsno
přímo překobříno
vždyť láhev si žádá vodu
nebo víno
ne hada
tak pakujte se
vy brejlatá madam
zde pro dva není místa
mně patří láhev
dozajista
jsem dopis
psán snad trochu stroze
do vln vhozen
a hledám, až ona najde mě
a přečte
a zbaví vaší společnosti
vy syko...moro
je to k zlosti
z vašeho jedu zežloutla už skoro
všecka má slova
a ztrácí na významu
jsa nečitelný, co když adresátku
zklamu?
ztichni už přece
ufňukaný lístku
pisatel moudře myslel
na pojistku
na doušku, kterou nerozpije voda
na jakou?
hádej!
dáš se poddat?
že srdce zlomila mu
tělo teď visí z trámu
opuštěn zůstal dům
a to se nepromíjí
mé zuby napíší jí
na šíji
postskriptum
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tak jsem si konkurenci omrkla raděj až po vložení a koukám Muamarek asi plul ve stejné láhvi  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
džin
skleněný svět
plný iluzí a vin
kobra uvnitř a její stín
nad láhví
střemhlav pád
a dlouhá cesta zpět
žádné jistě
jen snad a příště
jak Damoklův meč
tak trp a kleč
a jestli ti jednou odpustí
jen Alláh ví
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
přes vzájemný meziprostor náhle nahlí
Proplouváme s kobrou v láhvi
zachyceni rukou za hvizd
horizontů
zlom tu
jejíž jed v nás neosychá
nedaleko záliv vzdychá
proplouváme s kobrou v láhvi
zachyceni touhou za hvizd
ústí pevnin
ramenem se k hrdlu sehni
přitiskni se natěsno
nalhává že čas je snob
nakláníme nejistoty
přetékají do sebe
dovolám se na sever?
z buch buch jihu
z už už téměř nadosah
jsi všude tam, kde nejsi
a kde jsi tam celý nejsi
vzdouvají se vnitřní dna
poškrábaná z posledna
odhalují stěhovavé potuchy
ty na nejdrobnější ze všech míst
ukryješ bezespočet tajemství
a flétna rozhýbává boky moře
hluchého jak esovitá kobra sama
v důsledku navigační poruchy
es ó es odeslaná do neznáma
zdálo se mi
nebo zaslechla jsem na útesech pohrdavé chá?
v láhvi se kyslík rychle vydýchá
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jsi džin a nebo mýtnej cvok?
ve slavobráně včerejška
všech měděnejch kohoutků
cítím prý vodu
bez proutku
a jako klaun
skloňuju malý slovo faun
pro ztvrdlá hrdla
pro káznici
ze dvou kroužků
po sklenici
indiánský sody
pro naše vzácný nesvobody...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Plujeme s kobrou v láhvi,
celá sestava průhledných brázdilů,
velrybích traperů.
Z hladiny moře vystoupila
se štěstím na štíru
a bodci na lásce
Kobra se zmítá, přiopilá
pokoutným pavoučím likérem
prý pálil ho, když provazce pavučin
nasákli všechnu tmu
kterou by jinak neviděl
a přitom
když láhev seberem
nebude kobra, ani had
nebude spolek padlých tvorů
a kdyby někdo neměl rád
nezkouší změnit vězení
za volnost v bouři
s kusem voru
Byl jsem tam s nimi,
snad mě nepoznali,
když stářím
staří umírali
jepičí život - oceán
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Někdo řekne, nuže dobrá?
Kde je ale v básni kobra?
Na to řeknu - v etiketě
Nevím sám, jak se tam vzala
nikoho se netázala
vyklouzla prý jedné větě
S lahví s kobrou světem jedu
s lahví po příšerném jedu
jenž nikoho neotráví
Dokud nevypustí džina
je to všechno vlastně psina
A tím dneska končím zprávy...
|
|
|
|
