Myslel jsem, že je to u Tebe stručněji popsáno než u klasika...

Ó, Špáďo, právě naopak. S tolik nádhernou péčí o starého člověka, jakou jsem mohla pozorovat v lázních, se člověk hned tak nepotká. 

Jan Neruda: Dědova mísa... tady malinko stručněji.

Jo, chce to se koukat kolem sebe dokola. A věř, že nejen věkovitost zaslouží si lázeňské večeře:) Vážím si tolika Tvých důležitých slov pro mou nedůležitou miniaturu. Zdravím Tě s úctou Live:)

 

Tesso, bylo to těžké obědvání a večeření naproti úskalím životaběhu.

 

Dori, máš pravdu, momentka, fotka a život vespolek. Za něj poklona,

 

někde jsem čet povídku, už si ji moc nepamatuju, tak jen stručně budu parafrázovat -

sedí dva na lavičce. První malej si stěžuje: Mý rodiče mě pořád napomínaj, peskujou, poučujou a nadávaj...už mi to leze krkem. - Právě jako mě, kývne posmutněle druhej.

 Tak pojď dědo, už musíme domů.

 

Jsem sice ještě relativně mladej a při síle, ale až jednou nebudu, doufám že se až do konce budu schopnej o sebe postarat stejně jako můj táta i děda Ona totiž takhle tvoje pěkná a výstižná momentka, jak trefně poznamenala Doremifa, začíná bejt v životě spíš vyjímkou než pravidlem.

Se stářím je to jako s blbostí. Ani nad jedním nelze zvítězit, přesto by bylo chybou ten boj vzdát ( bez ohledu na to, jak atraktivní nebo chytří jsme).

...taková literární fotografie, momentka, skica z jedné etapy dvou lidí. K zastavení, k zamyšlení...