Pro básněnka, Špáďa, hanele m:

Děkuji, děkuji, děkuji, napsali jste mi tu tak hezké verše, udělalo radost...  :)

strašně ráda jsem psala a dostávala dopisy.. ale že ti pošťáci dneska roznáší hlavně účty a úřednosti, tak su vděčná za vzkazy maily a zprávy osobně zaměřené 

Znáš možná doby,
kdy den býval víc,
uměl se zlobit
i ovívat líc...

V hlavě mám časy,
kdy víc byla noc.
          Zvládala špásy.
Teď jen ad hoc.
 

Děkuji, Lajko, byla jsem smutná, ale Ty se zase hezky usmíváš... :)

Děkuji, Tesso, když mi napíšeš svůj pohled, tak to zase vidím jinak, se mnou je to těžké.... Pořád bojuji s tím, že píšu spíše pocitové básně, prostě píšu to, co mi naskočí, když se něco stane.

Je to chvilka a pak už s tím nehnu, pořád neumím skládat...

Já byla smutná, ubyl mi zase jeden stavák, podezřívala jsem kunu ze stodoly, ale naučila se tu chodit poštolka, byla přistižena při činu...

 

 

dni dáždnikov bývaju smutné ako tvoja báseň, ale aj napriek tomu som si našiel to svoje suche miesto v duši

Ano, každý den je o jeden míň... z našeho života.Nejvíc si to člověk uvědomuje právě na podzim, když ubývá i světla.

 

Přiznám se, že jsem se z počátku nějak nechytala, resp. báseň se nechytala mě... ukaž kdo bez viny...zas špatné zprávy přináší pošťák... prostě takové normální věty, které ve mně nijak a ničím nerezonovaly. Ovšem ten závěr od ukázal brašnu.. se mi líbí moc.