Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Rakouský orel
„Mladý pan hrabě by pro tuto ani budoucí dobu nebyl s to snášet útrapy vojenského života.“
 
Tak nějak zněl posudek jistého mladíka, který se pokoušel začít s kariérou v armádě. Faktem bylo, že mu mnoho jiného nezbývalo, neboť v civilním studiu se nedařilo a jeho rod měl vcelku dlouhou vojenskou tradici. Jen ta tělesná konstituce… Na té to selhalo několikrát. A také peníze. To byl další problém, neboť těch se nedostávalo, ačkoliv z dědictví po rodičích mělo být o jeho výchovu postaráno. Bohužel v době, o které je řeč, se vinou poručníka, vlastního strýce, celé rozkutálelo. A nezbylo zase nic, jen přání sloužit v armádě.
 
Otázku, jak nadále naložit se svým svěřencem, řešil i rozhazovačný strýc. Na nějakou velkou péči to nevypadalo, ostatně ani nebylo za co. Kam tedy se synovcem? Logickou odpovědí byla armáda, která jej dosud několikrát odmítla, ale nyní, na strýcovu intervenci, změnila názor. Ovšem na zkušební dobu a na vlastní náklady. Rozhazovačný poručník si tak mohl oddechnout.
 
Ještě mu ani vousy pořádně nerostly, když skutečně nastoupil službu u kyrysnického pluku, dislokovaného v tehdejších Uhrách.
 
***
 

„Hlásím poslušně Vaší Excelenci: Hrabě Merveld upadl u Connewitz do nepřátelského zajetí,“
 
volal hlasitě důstojník na koni na silného generála v bílé uniformě. Tím tělnatým velitelem byl polní maršálek Schwarzenberg. Skrz silnou dělostřelbu nebylo dobře slyšet, takže si zprávu nechal znovu zopakovat a pak se otočil na členy své svity: „Nu, pánové, co budeme dělat?“
 
V této svitě generálů byl i onen armádou několikrát odmítnutý mladík. Nyní je takřka o třicet let starší a není tu už jako kadet na zkoušku a vlastní náklady, ale má podstatně důležitější úlohu ve velitelském sboru spojenecké armády. Vlastně to byl on, kdo připravoval operační plány pro tuto bitvu, která měla vytlačit Napoleona z Německa. Je chladný a mlhavý podzimní den.
 
Děla neutichnou ještě několik dní, ale nakonec bude přeci jen vybojováno vítězství. Bylo to vítězství za cenu několika desítek tisíc mrtvých. 
 
***
 
„Nyní dejte pozor, něco vám slíbím; jestli Piemonským ve veliké bitvě pořádně naklepeme, tedy si nechám kníry růsti.“
 
Uplynulo více jak třicet let. Teď již polní maršálek takto odpověděl na vtipkování svých štábních důstojníků a sborových velitelů, kteří si často jeho bezvousou tvář brali za zdroj svých žertů. Ostatně proč ne. V této době měl v rakouské armádě knír téměř každý frajtr, jen první vojevůdce říše je nenosil. Tím prvním vojevůdcem byl opět onen neduživý mladík, jenže nyní mu je přes osmdesát let.
 
Následovala bitva u Novary a Rakušané skutečně Piemonským „natloukli“. Od té doby si polní maršálek skutečně nechal narůst knír, aby tak dostál svému slibu. Víme to nejen z obrazů, ale i z fotografií, které v závěru jeho života již existovaly a nakonec i z vyprávění současníků.
 
 
 
 
Léta Páně 2017, dne 20.2. věnováno autorem LitWeb
Share
  
26.2.2017 | 17:49    hanele m

jsem to úplně prošvihla tentokrát - práce by se měla zakázat! gratuluju úspěšným luštitelům, nevím, jestli bych to dala..
25.2.2017 | 18:34    Jan Vopička

To slovo "kolosval" je krásné :-) Však on by se poznal, k obrázku máme i rozluštění :-) Taková malá "nápověda", je to obraz, na kterém Schwarzenberg v závěru bitvy u Lipska podává hlášení třem spojeneckým panovníkům - to je ta trojice vpravo, Schwarzenberg v bílé uniformě na koni a Radecký je také na koni v jeho blízkosti.
25.2.2017 | 8:54    JC senior

Koukám, koukám na obrázek
... v popředí ten kolosval
Po bitvě? Neslyším nářek...
Sám Radecký se nepoznal!
Dumám
25.2.2017 | 8:39    krizekkk

Blahopřání všem pozorným, úspěšným luštitelům. Příště budu muset více přemýšlet. Au. ;-)
24.2.2017 | 14:46    Shimmir

Nu, vzhledem k tomu, že jsem nahlédl tak pozdě, i měďák je prima.
Myslím, že autor to zmákl skvěle! Asi bych se stejně chytil až u druhé nápovědy! Sice se dalo už  z té první vytušit, že jde o dobu rakousko-uherské monarchie a má to něco společného i s námi, ale přece jen dost velký časový rozptyl (300 let jsme trpěli!) a rozhazovačných mladých hrabátek tu byla taky spousta! Ale pak už jsem si notoval: Vosumnáctá chaso, neboj se tý nouze...A šlo to ráz na ráz!Mrk
24.2.2017 | 8:11    Tessa

Díky za hru. Velitelé, vojevůdci a válečníci fakt nejsou mojí silnou stránkou, tož mi to dalo docela zabrat.
23.2.2017 | 20:53    Sendy

Pašák Já bych je moc nedráždila... Litwebáky. Oni, když se naštvou, žerou žáby, víš?
23.2.2017 | 20:50    Jan Vopička

Výborně! :-) Příště to chce něco podstatně složitějšího :-) 
23.2.2017 | 20:41    LitWeb

No jistě! Kdo hádal Jana Josefa Václava Radeckého z Radče, uhodl.
 
Kvízovkovou premiéru měl jako autor Jan Vopička, my plácáme Bravo a připisujeme plat ve výši pěti zlaťáků.
 
1 zlatý si odnáší Tessa a JC senior, stříbrňák si vysloužila básněnka a měďák si zasloužil Shimmir.
 
 
A abyste se nenudili, můžete si cvičně střihnout doplňující hádanku: Poznáte Radeckého na obrázku?
 
23.2.2017 | 20:39    krizekkk

Omyl......
23.2.2017 | 10:48    Shimmir

 Bohužel jsem to objevil až v noci, takže možná za bronz. Stydím
Josef Václav Radecký z Radče (2. listopadu 1766, zámek Třebnice[1] – 5. ledna 1858, Milán), celým jménem Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče, císařský polní maršálek
21.2.2017 | 20:21    básněnka

Tak si tipnu ...Josef Václav Radecký z Radče :-)
21.2.2017 | 7:48    JC senior

Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče (někdy uváděn též nesprávně se jménem Jan)
20.2.2017 | 21:37    Tessa

Václav Radecký
20.2.2017 | 21:20    krizekkk

Pokud je google ten, kdo má býti milostiv... Jaroslav Rošický