Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Profesionálové a diletanti.
Večerní listopadový den roku 1917. V petrohradské opeře vystupuje Fjodor Šaljapin ve své nejslavnější pěvecké roli, v Ermitáži diskutuje skupinka obdivovatelů před obrazy Ilji Repina. A oddíl opilých námořníků se právě chystá k útoku, který poznamená na dlouhá desetiletí historický vývoj celé Evropy.
 
Podobný listopadový den, někdy o sedmdesát let dříve. V nevelkém městečku na západní výspě Ruska usedá sotva dvanáctiletý hoch vedle své matky ke klavíru, aby společně zahráli romantickou skladbu Roberta Schumanna.  Přítomno je několik přátel této vážené šlechticko-důstojnické rodiny. Je to snad večírek na rozloučenou před jeho odjezdem do Petrohradu, kde má absolvovat  studium, jako základní předpoklad pro kariéru důstojníka? Nezapomene přitom  na hudbu, k níž se mu dostalo solidních základů právě díky matce?
O několik let později jej úspěšně složené absolutorium  obléká do uniformy carského důstojníka a hudba se stává jen vítaným rozptýlením z trudnomyslnosti, která po celý život bude provázet nespokojenost v povolání, pro která se necítí být předurčen.
*
Koncert skončil. Bouřlivý potlesk odměňuje mladého klavíristu a jen málokdo z diváků tuší, že jim  hrál správce lesního úřadu.
Ano, armádu po dvou nešťastných letech  opustil a přijímá místo ve státní správě. Ale ani zde nenachází uspokojení a často mění pracovní místa. Snad až pod vlivem přátel z petrohradských intelektuálních kruhů se znovu pouští do studia hudební literatury a pilně cvičí klavírní hru. Záhy se tak stává uznávaným klavírním improvizátorem, třebaže si místní kritika nikdy neodpustí označení  "nadaný diletant".
Je mu dvacet šest let, když umírá jeho matka, snad jediná osoba, kterou v životě miloval. Jako by zemřela jeho Múza. Prohlubují se deprese a narůstá sklon k alkoholismu. Ale Múza neumírá. Objevuje se vždy znova v nečekaně jasnozřivém období, aby jej vybičovala k horečné činnosti. Komponuje. Ve vlastních představách o skladbě hudebního dramatu, nezatížen manýrismem  a vkusem současné doby. Pronikavost a syrovost jeho hudebního výrazu vyrůstá z folklorní tradice a z intonačních základů vzrušené slovní melodie. Jak bude jeho nekonvenční dílo přijímáno v době vrcholného romantismu?
**
Co je mu vytýkáno? Všechno! "... dílo by potřebovalo výrazně upravit, aby ho mohli patřičně ocenit ti, kteří oceňují autorova genia",  píše Rimskij-Korzakov.
Ne, ve své době nemohl být a nebyl uznáván. Jeho nejvýznamnější opera  má premiéru až dvanáct let od vzniku poslední verze. Přesto se tento hudební samouk stal hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny 20. století, především pro její hlavní představitele Šostakoviče a Prokofjeva.
Zemřel v pouhých čtyřiceti dvou letech, v hospitalizaci, zatížen depresemi a alkoholismem. Jeho život byl spíše tragický než šťastný, ale rozhodně ne zbytečný. Zůstaly za ním klavírní i symfonické skladby, písně, sbory, scénická hudba i operní díla s významovým přesahem do daleké budoucnosti.
 
Listopadový den roku 1917 v Petrohradu. Oddíl námořníků obsadil vládní křídlo Zimního paláce a v nedalekém divadle zpívá Šaljapin Borise Godunova. Skupina obdivovatelů Repinových obrazů se zastavila před portrétem divoce vyhlížejícího muže, jehož dílo jej vyzvedlo do pozice nejsvébytnějšího hudebního skladatele devatenáctého století. 
***
Léta Páně 2017, dne 21.5. věnováno autorem LitWeb
Share
  
|<   01  02  >|
28.5.2017 | 7:56    básněnka

díky za hru Jiří a gratulace nejen Tobě , ale i Tesse Úsměv
 
25.5.2017 | 22:29    Jan Vopička

Tak ono to s Repinem a počítáním svádělo :-) Nicméně u druhé nápovědy to bylo jasné.
25.5.2017 | 19:55    Tessa

Ruští skladatelé opravdu nejsou můj šálek kávy, takže jsem i sama překvapená, že jsem se trefila. Inu, i slepé kuře občas najde zrno...
Díky moc za hru.
25.5.2017 | 18:38    krizekkk

Je to fajn, ty kvízovky. Uznávám to. iIpřes to, že u této jsem neplatil za profíka. Mrk
25.5.2017 | 10:38    Sendy

Rvu si vlasy, protože jsem stejně jako Jan podlehla síle a sugesci Repinova obrazu. Pro jistotu jsem jako krizekkk trochu počítala, a ono mi to vyšlo. Blbě mi to vyšlo. :-D
Gratuluji Tesse, děkuji Jiřímu a vlastně všem, co vařili závity.
Litwáky připíšu odpoledne.
24.5.2017 | 20:38    JC senior

Blahopřeji vítězce a děkuji všem, kteří projevili zájem a zúčastnili se.
A jak říká kovboj krizekkk: nestřílet od boku.
Úsměv
24.5.2017 | 20:19    Jan Vopička

To mě těší, že jsem nebyl jediný s tím svým prvotním typem :-)
24.5.2017 | 20:10    LitWeb

Ano, hledaným "diletantem" byl skutečně

Modest Petrovič Musorgskij  (1839 - 1881)

Snažili jste se horlivě, ale jen Tessa se nedala zmást, že "někdy o sedmdesát let dříve" nemusí znamenat "přesně o sedmdesát let dříve" 
Úsměv
No, po druhé části už bylo celkem jasno. Takže bude připsán jediný zlatý livák.
A kdo vás tentokrát mátl? JC senior. 
 
24.5.2017 | 14:06    Jan Vopička

A když to teď domýšlím do detailu, tak Cui se narodil v lednu 1835, takže v tom roce 1847 v listopadu (1917 - 70) mu už těch dvanáct bylo, takže nebyl "sotva dvanáctiletý". A Musorgskému bylo osm, takže ten "sotva dvanáctiletý" byl... Jsem to měl číst pozorněji :-)) 
23.5.2017 | 21:18    krizekkk

Modest Petrovič Musorgskij...
Jó, někdy střílet od boku, znamená netrefit. kovboj to zná... Úsměv
Děkuji za tuhle hádanku.
23.5.2017 | 20:20    Jan Vopička

No a je to jasné...
22.5.2017 | 20:49    Jan Vopička

Ale teď si říkám, píše se tam hoch "sotva dvanáctiletý", to by teoreticky mohl být i hoch osmiletý... :-) A pak by to byl tedy Musorgskij.
22.5.2017 | 20:28    Jan Vopička

Tak to zas vypadá na Musorgského, ale nesedí mi to datum narození... Achjo! :-) Nojo, ale platí první typ, že jo? :-)
22.5.2017 | 10:04    básněnka

Tak já se jdu snažit..viz čusbox :-), co kdyby se tedy jednalo o Konstantina Karenina...:-)
21.5.2017 | 21:30    Tessa

Modest Petrovič Musorgskij
|<   01  02  >|