|
Profesionálové a diletanti.
Večerní listopadový den roku 1917. V petrohradské opeře vystupuje Fjodor Šaljapin ve své nejslavnější pěvecké roli, v Ermitáži diskutuje skupinka obdivovatelů před obrazy Ilji Repina. A oddíl opilých námořníků se právě chystá k útoku, který poznamená na dlouhá desetiletí historický vývoj celé Evropy.
Podobný listopadový den, někdy o sedmdesát let dříve. V nevelkém městečku na západní výspě Ruska usedá sotva dvanáctiletý hoch vedle své matky ke klavíru, aby společně zahráli romantickou skladbu Roberta Schumanna. Přítomno je několik přátel této vážené šlechticko-důstojnické rodiny. Je to snad večírek na rozloučenou před jeho odjezdem do Petrohradu, kde má absolvovat studium, jako základní předpoklad pro kariéru důstojníka? Nezapomene přitom na hudbu, k níž se mu dostalo solidních základů právě díky matce?
O několik let později jej úspěšně složené absolutorium obléká do uniformy carského důstojníka a hudba se stává jen vítaným rozptýlením z trudnomyslnosti, která po celý život bude provázet nespokojenost v povolání, pro která se necítí být předurčen.
*
Koncert skončil. Bouřlivý potlesk odměňuje mladého klavíristu a jen málokdo z diváků tuší, že jim hrál správce lesního úřadu.
Ano, armádu po dvou nešťastných letech opustil a přijímá místo ve státní správě. Ale ani zde nenachází uspokojení a často mění pracovní místa. Snad až pod vlivem přátel z petrohradských intelektuálních kruhů se znovu pouští do studia hudební literatury a pilně cvičí klavírní hru. Záhy se tak stává uznávaným klavírním improvizátorem, třebaže si místní kritika nikdy neodpustí označení "nadaný diletant".
Je mu dvacet šest let, když umírá jeho matka, snad jediná osoba, kterou v životě miloval. Jako by zemřela jeho Múza. Prohlubují se deprese a narůstá sklon k alkoholismu. Ale Múza neumírá. Objevuje se vždy znova v nečekaně jasnozřivém období, aby jej vybičovala k horečné činnosti. Komponuje. Ve vlastních představách o skladbě hudebního dramatu, nezatížen manýrismem a vkusem současné doby. Pronikavost a syrovost jeho hudebního výrazu vyrůstá z folklorní tradice a z intonačních základů vzrušené slovní melodie. Jak bude jeho nekonvenční dílo přijímáno v době vrcholného romantismu?
**
Co je mu vytýkáno? Všechno! "... dílo by potřebovalo výrazně upravit, aby ho mohli patřičně ocenit ti, kteří oceňují autorova genia", píše Rimskij-Korzakov.
Ne, ve své době nemohl být a nebyl uznáván. Jeho nejvýznamnější opera má premiéru až dvanáct let od vzniku poslední verze. Přesto se tento hudební samouk stal hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny 20. století, především pro její hlavní představitele Šostakoviče a Prokofjeva.
Zemřel v pouhých čtyřiceti dvou letech, v hospitalizaci, zatížen depresemi a alkoholismem. Jeho život byl spíše tragický než šťastný, ale rozhodně ne zbytečný. Zůstaly za ním klavírní i symfonické skladby, písně, sbory, scénická hudba i operní díla s významovým přesahem do daleké budoucnosti.
Listopadový den roku 1917 v Petrohradu. Oddíl námořníků obsadil vládní křídlo Zimního paláce a v nedalekém divadle zpívá Šaljapin Borise Godunova. Skupina obdivovatelů Repinových obrazů se zastavila před portrétem divoce vyhlížejícího muže, jehož dílo jej vyzvedlo do pozice nejsvébytnějšího hudebního skladatele devatenáctého století.
***
Léta Páně 2017, dne 21.5. věnováno autorem
LitWeb
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
