|
Tvář na bankovce
Ze vzpomínek ředitele věznice
Tenkrát v listopadu 1918 se císař Karel I. vzdal všech svých panovnických práv a Rakousko-Uhersko se rozpadlo. A Pařížská mírová konference v červnu následujícího roku pak stvrzuje nové uspořádání Evropy. Nastala doba nejen formování nových státních útvarů, ale i doba obtížně organizovatelné rekonstrukce státní správy. A tehdy k nám na Mírov přichází neobyčejný vězeň. Něco přes padesát let, statné postavy, příjemné charismatické tváře, delších, zvolna šedivějících vlasů. Velmi záhy si získal respekt mezi spoluvězni především svým vlídným přístupem. Nedělal rozdíly a stejně laskavě rozmlouval s násilníky, defraudanty či vojenskými zběhy. Snad to souviselo s jeho duchovním povoláním, které povýšil na poslání maximální energii věnovat pomoci utlačovanému lidu. I důvod jeho odsouzení byl neobvyklý. V době, kdy se Evropou křížem krážem potloukala spousta lidí s doklady i bez dokladů, on šel do vězení za "ilegální vstup do cizího státu". Na falešný polský pas totiž odcestoval do Paříže ve snaze osobně se zúčastnit jednání o Versailleské smlouvě a prosadit právo na sebeurčení lidu, z něhož pocházel. A byl to skutečně pravý důvod jeho uvěznění, nebo jen záminka, když se jeho představy radikálního řešení rozcházely se zájmy hlavních vyjednavačů? *
Podotknutí dlouholetého přítele.
Byla to jeho druhá zkušenost s vězeňským prostředím po osmi letech. Tehdy, v místě svého působiště, byl již známou a oblíbenou osobností, zejména u chudších městských vrstev a okolního vesnického obyvatelstva. Jako vynikající, někdo by možná řekl až demagogický řečník, dokázal sluchu lidu příjemně zahrát na strunu, která ústy tehdejších mocných zněla až příliš falešně. Jeho projevy byly označeny za nacionalistické, protivládní a tudíž nebezpečné. Nebezpečné natolik, že mu "vynesly" v letech 1907 až 1910 pobyt ve vězení.
To však jeho charakter a názory nijak neovlivnilo. Zvláště pak válečná léta, kdy národnostní útlak byl umocněn extrémní bídou, byla příznivým obdobím k široké popularizaci jeho představ o národní samostatnosti. Hned v roce 1918 založil politickou stranu a stal se jejím předsedou. a až do konce života byl jejím ideologickým lídrem. Neúspěch na Pařížské konferenci nepovažoval za prohru, spíše jako novou výzvu. Ani v období svého poslaneckého mandátu neskrýval zklamání nad poválečným politickým vývojem a nevzdával snahu o realizaci svých názorů, k čemuž se cítil být zavázán slibem, že svůj lid nikdy neopustí.
*
Úvaha z pohledu 21. století.
S přibývajícím věkem jakoby mu sil jen přibývalo. Jeho projevy byly stále naléhavější s cílem stupňovat mezi lidem separatistické tendence. Když neuspěl u Masaryka, který jej považoval za primitivního nevzdělance, obrátil se jinam. A doba tomu byla příznivá. Začalo se dostávat sluchu nacionalistickým vůdcům, k jejichž ideologii měl velmi blízko. Jednal s Konrádem Henleinem i s K.H.Frankem. Ale to už je rok 1938 a charismatický kněz umírá. Jeho vize se však stává skutečností. Dokázal "vychovat" stejně smýšlející, odhodlané následovníky a jeho jménem se zaštítila i neblaze proslulá militantní organizace. Pohnutá doba, riskantní experiment.
V historii národů jsou však různé peripetie. A "velcí" vůdcové se náhle stávají malými a nepohodlnými a často končí i na Mírově. Ti noví pracují na zapomenutí svých předchůdců i jejich ideologických inspirátorů. Ale peripetie je nekončící proces. A tak se po více než šedesáti letech od smrti neúnavného bojovníka za samostatný národní stát objevila jeho tvář na tisícové bankovce národní měny, poslední před zavedením eura.
*
Léta Páně 2019, dne 21.1. věnováno autorem
LitWeb
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
