Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
V době dnešní lidé třeští...
Pokus o odlehčení aktuální situace, inspirovaný nadčasovým fórkem Pavla Kantorka a kdysi populární písní v podání Milana Chladila, ze které jsem si vypůjčil i první verš...

V době dnešní lidé třeští
že maj coronu,
další dobu temna věští
drbny z balkónu.

Když mi rouška ohne ouška,
sice nejásám,
nejsem ale za papouška
v duši klídek mám.

To je část mé imunity,
v klidu přežívám,
takhle k tomu přistup i Ty,
tu radu Ti dám.

Přežil jsem už mnohé vlády
přežiju i vir,
život, to jsou vzlety, pády,
co jsem pocítil.

Coronavir nesloží mne,
pevnou víru mám,
že v nás velká síla dříme,
sám teď poznávám.

Došlo na lámání chleba,
nač se ale bát,
ač je to naposled třeba,
já se směju rád!


 
Léta Páně 2020, dne 12.10. věnováno autorem Shimmir
Share
  
19.10.2020 | 20:23    Shimmir

Vypadla mi předložka "na." Mělo být "ne na nemoc samu."
15.10.2020 | 15:49    Shimmir

Nikoli, Jaroslave! Částí mé imunity je psychické nastavení. Kolik lidí už umřelo ne nemoc samu, ale na strach z ní, byť ji třeba ani neměli. Doktor od jezera hrochů si přece také v panice ufiknul kus (!)!
14.10.2020 | 22:54    kvaj

Mám jednu výhradu. Rouška je část tvé imunity? Pokud by příroda chtěla chránit nás i jinak než imunitou, rostly by nám roušky u pusy rovnou.
12.10.2020 | 21:11    Shimmir

Pod rouškou se úsměv ztrácí, ale z očí září dál, myšlenky jsou zpěvní ptáci, Músy mají karneval... (◔‿◔)
12.10.2020 | 20:17    JC senior

Ano, s úsměvem jde vše líp, jak se říká.
Jenže pod rouškou ten úsměv je sotva vidět...
**