Cítil jsem lehkou úzkost z práce, kterou jsem zrovna absolvoval. A náhle - kdo by to řekl - ozval se zvonek. A za dveřmi jsem uviděl značně otřeseného Hasina Rasexe. Hasin byl mimozemšťan. Ještěr. Kdysi jsem se s ním potkal, tehdy mě pozval do svého létajícího talíře. Jak je vidět, šílenství pokračuje.

“Co se děje, příteli?” zeptal jsem se ho, když jsem dveře otevřel.

“Jsem v rozpacích,” odpověděl a vešel, aniž by mě na to upozornil, takže jsme se srazili na prahu. Měl zvláštní vůni. Asi jako žába na prameni.

Když jsme se viděli naposledy, povyprávěl mi ledacos o životním prostředí. No moc se toho nezměnilo. I když se jakási seveřanka pokouší lidi probudit a dělá to místy dost neomaleně. Hasin cosi zamumlal a beze slova prošel kuchyní do obýváku. Viděl křesla, tak se do jednoho svalil a vydechl.

“Vy lidi jste teda zážitek,” spustil. “Napřed se chystáte zničit planetu a pak tohle. Chlape, před váma není úniku!”

“A teď to jako myslíte jak?”

“Protože jste souhrn. Slyšel jste někdy o solipsismu?”

“Jako že existuji jen já a všichni ostatní jsou jen moje představy? Jo, to znám. Jeden nesmrtelný spisovatel na toto téma často narážel.”

“Tak nesmrtelný? Ani nevíte, jakou máte pravdu.”

“Tak dobrá, říkáte souhrn. Co to jako znamená?” zeptal jsem se zmateně.”

“To není tak jednoduché. Znáte koncept, kterému se říká Bůh?”

“Jasně, kdo by ho neznal. Tisíce lidí ve jménu nějakého boha vraždí tisíce jiných. Provařená historie.”

“Jenže on ten váš Bůh opravdu existuje.”

“Aha, a to jste zjistil jak?”

Docela pozemsky pokrčil rameny. “Máme jisté technologie, které byste nepochopil.”

“No dobrá. Ale co s tím má dělat ten solipsismus? To jako že jsme představou nějakého boha? Celkem běžná situace. Jenom se tomu říká stvoření.”

“Není to tak jednoduché. Svým způsobem je Bůh představou vás všech.”

Pomalu jsem ztrácel trpělivost.

“Ale to pak stojí proti vašemu tvrzení. Představa nemůže existovat,” řekl jsem tiše, i když jsem v duchu začínal vřít.

“Ano, máte pravdu. Ještě stále se v těch vašich jazycích ztrácím. Existujete vy, Bůh sistuje.”

“Jenom hra slov…”

“Ale vůbec ne. Podívejte, je to složitější. Vesmír má pochopitelně svého Stvořitele. Ten je ale netečný a do života nezasahuje. Váš Bůh je něco jiného. On se usadil tady na Zemi, přestal sistovat a začal existovat. Jeho jádro je stále živé. A jste to vy.”

“Nezlobte se, pane Rasexi, ale já vám pořád nerozumím.”

“Vy jste informatik, že?”

“No jasně. Co to má společného s Bohem?”

“Možná nic a možná všechno. Bůh se chtěl dozvědět, jak chutná tento svět, když má každá bytost omezený čas existence. Vstoupil proto do těla prvního člověka a stal se jím. Potom si uvědomil, že je jeho svět jakýsi prázdný. A najednou se vedle něho objevila první žena. A potom další a další lidé. Až začala civilizace. Ale přitom to pořád byl jen jeden Bůh, který se v lidech realizoval.”

“Počkejte, to jako všechno byl Bůh?”

“Ano, byl, je a bude. Každý z vás je Bůh. Když člověk zemře, Bůh se na chvilku oprostí od těla, propojí doposud prožité životy a pak se zase vtělí do dalšího člověka. Na vše zapomene, narodí se a žije dál.”

“Ale jak to stihne? Vždyť lidí jsou miliardy…”

“Prostě to tak funguje. Zapomněli jste na Boha, protože to on ve vás na všechno zapomíná. Aby byl váš život autentický. Není pro něho problém žít naráz v miliardě těl. Cestování časem zvládneme i my, on je něco víc, tak proč by to nezvládl taky? Vy lidstvo jste prostě souhrn. Všichni ve všech. Jde to tak daleko, že Bůh už je pro vás jen představa. A přitom… Přitom jste vy sami bohové. Jen byste si to měli zavčas uvědomit, protože všechno hmotné má své omezení. Pokud se zničíte - a že jste to už párkrát málem dokázali - Bůh opustí toho posledního z vás a půjde se věnovat jiné zábavě.”

Neměl jsem slov. Hasin beze slova odešel a já tu teď sedím, abych vše zaznamenal do počítače, dokud můžu. Jakmile se Bůh ve mně rozhodne, že ho už můj život nebaví, opustí mé tělo a převtělí se - co já vím - třeba do královny Kleopatry.