|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
ticho
Ticho mrazu překvapené vlastním výkřikem
že slunce že tání do pustin že tě opustím —
na márách zimy se hárá jaro
vůl orá jařmem brázdu tažný pták vzduch
---
---
---
Léta Páně 2024, dne 17.2. věnováno autorem
Anna Marie
|
|
|
|
|
|

|
|
Výraz "jařmo" bych v této souvislosti viděla jako určitou tíhu... nehmotnou záležitost:-). Ještě si nejsem jistá, zda má být márách nebo marách, ale to je podružné.
Jinak - je moc dobrá, vážně.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Básněnko, u tebe je kolikrát i komentář lepší, jako ta malá nad ním...Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Já se tu tenkrát usmívala, protože i po dlouhé době jsi neomylně vyhmátla místo, kde jsem přešlapovala. Jařmo jsem myslela v přeneseném slova smyslu, no. A tak děkuji za uvedení, už je zase předjaří, strašně rychle to utíká, že.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Připadá mi to naopak logické, jařmo má na sobě a ta jím i orá, ne ? Tahle báseň je co rozsahem slov, malá , ale jinak ..velká významem...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Zajímavá miniatura...Vidím, že předjaří nenechává poety spát...
Jen malá technická poznámka: jařmem se neorá, jařmo je součást postroje tažných zvířat. Mně osobně by stačilo v posledním řádku: Vůl orá brázdu tažný pták vzduch
|
|
|
|