Příběh prasete

 

    Přemýšleli jste někdy o tom, že na jatkách zmasakrují ročně 1,5 miliardy prasátek podobně roztomilých, jako bylo to z filmu o prasátku Babe? Asi ne, proč taky. Tedy pokud nejste jeden z těch morálně založených veganů, v tom případě vám patří má omluva a taky doporučení, abyste si k četbě možná vybrali něco jiného.

    Směny na jatkách začínají okolo šesté ráno a ještě před sedmou už mají na kontě okolo 120 prasat. Třicet sekund na jedno zvíře o hmotnosti okolo sto dvaceti kilogramů, to je čistá práce. Zbytek toho živého materiálu zatím postává nebo leží o kousek dál v masivní betonové hale. Jejich čas ještě přijde. Vy se ale zaměřte na to jedno, které sedí úplně ve předu. Levé ucho má lehce natrhnuté z přepravy, teď zrovna čenichá okolo svého pravého kopyta. Ano, to je ono. To je naše prase.

    Naše prase se narodilo ve vepříně Rypín společně s dalšími osmi čtyřnohými výplněmi něčího obědového sendviče. Doručit na svět devět kalorických bomb není nic jednoduchého, takže se to neobešlo bez patřičné porce kvičení. Ve vepříně ale nic neobvyklého.

    Matka prasnice a devět jejích aspirujících miniburgerů dostaly k dispozici kóji číslo 37. Ale jen na 25 dnů, pak se selata od prasnice oddělují. Bylo to asi těch nejšťastnějších 25 dní v životě našeho prasete, i když popravdě řečeno, laťka nebyla vysoko. Šrot chodil pravidelně a většinou ani nebyl studený, což prasata nemají ráda, takže mléka z prasnice byl dost. Přisátá na vemenu prasnice naše malé sele ani nepřemýšlelo, nad tím, že má nějaké ambice. Věděli jste, že prasata jsou nejpočetnější skupina velkých savců na Zemi? Jsou odolná, takže přicházející klimatické změny je nějak zásadně nezasáhnout. Možná, kdyby se jim hodně chtělo, jednoho dne vládu na planetou převezmou ony. Až budete jednou sedět v křesle režiséra a komandovat štáb při natáčení Planety prasat, vzpomeňte si prosím, kde jste na ten nápad přišli.

    Zpátky k našemu praseti. Po pětadvaceti dnech bylo společně s dalšími budoucími zaměstnanci měsíce v McDonald‘s od matky odstaveno. Žralo, spalo a rostlo. Až jednoho dne ukázala váha pod ním na numero 110 kilogramů. Bylo jasné, že brzy půjde na porážku. A také že ano, právě proto teď sedí na betonové podlaze ušpiněné od bláta a prasečích výkalů, civí okolo sebe a nechápe, proč kolem sebe cítí takový stran a krev.

    O dvacet minut později už nedýchá. Dvě elektrody pod napětím 500 voltů z každé strany hlavy udělaly bez problémů svou práci. Na konci běžícího pásu, na němž ho zastihla smrt, je pověšeno za nohy a začíná porcování. Mimochodem, věděli jste, že nejtěžší prase na světě se jmenovalo Big Bill, žilo v americkém Tennessee a vážilo přes 1150 kilogramů?

    Nemyslete si ale, že tady příběh našeho prasete končí. Kdepak, ovlivnilo život ještě mnoha lidí i po smrti. Kdy to byla duchařská historka, asi by se dalo říct, že jeho neklidná duše posedla osudy lidí, v jejichž rukou jeho pozůstatky nakonec zůstaly.

    Krev našeho prasete, která z něj musela ven, putovala téměř výhradně do klobás, jelit a tlačenky, kterými se pohostili návštěvníci zemědělských slavností na statku ve Velkých Hašteřicích, kde sedmdesát let od založení místního JZD. Pivo ale teklo proudem a v pozdních večerních hodinách se strhla klasické venkovská měla. Stůl s vyloženými zabijačkovými produkty se stal osudným šestapadesátiletému Jindřichovi Maleckému, který si o jeho hranu přerazil krční obratel a od hlavy dolů ochrnul.

    Játra a ledvinky našeho prasete se ocitly na poledním menu hostince U Opata. Pětačtyřicetiletá kuchařka Jarmila Drbohlávková podlehla na místě zraněním, která ji způsobil probíjející mrazák na maso, v němž se nacházely vnitřnosti našeho prasete.

    Krkovička z porážky našeho prasete byla milosrdná. Pětadvacetiletý Pavel Šedo zapálil při jejím grilování s opilými kamarády řadu tújí své matky. K požáru museli přijet hasiči a on dostal od své stvořitelky poslední facku v životě.

    Naše prase na sobě nechalo vyrůst znamenitou kýtu, což si vyzkoušela rodina Tran Dinh Lama, která ji upekla pro Tranova bratra s manželkou, kteří přicestovali z Vietnamu. Tran ten den mluvil se svým bratrem naposledy, když zjistil, že jeho manželka Thi je stále vybavena penisem a na operaci se v nejbližších letech nechystá.

    Možná vám prasátka mohou přijít roztomilá, ale víte, že jeden farmář v Oregonu spadl do výběhu svých prasat? Jeho příbuzní po něm našli jen zubní protézy, které prasatům nechutnaly.

    Vepřový bok z našeho prasete se pěkně opekl nad podlouhlým improvizovaným ohništěm u stánku s občerstvením na mini festivalu metalové hudby na Slovensku v Kárné Ždianici. Marináda, jež měla maso pěkně ochutit a pikantně vyšperkovat, v sobě ale nesla zárodky Campylobacter jejuni, původce kampylobakterové enteritidy, která způsobuje kravé průjmy a zvracení. Vzhledem k celkovému počtu deseti jednotek Toi Toi neprožili milovníci metalu příjemné odpoledne.

    Vepřová pečeně a panenka z našeho prasete skončily v restauraci pivovaru Viking, kam přijel natáčet Zdeněk Pohlreich. Maso našeho prasete po špatném nakládání chytlo v chladícím boxu plíseň, za což to restaurační provoz od známého kuchaře pěkně schytal. Vedoucí provozovny Karel Vysel si po reakcích na sociálních sítích po odvysílání dílu uvázal na provaze smyčku a na půdě své chaty se oběsil.

    Obětí kýty se stal sedmiletý Lukášek Sahel, jehož matka kýtu, známou pro její suchost, přepekla a pekelně vysušenou naservírovala manželovi po nepovedeném dni v práci. To vedlo k dlouhé hádce, po níž se Lukáškovi rodiče definitivně rozvedli. Až mu bude šestnáct, vyzkouší Lukáš poprvé v životě heroin.

    Jen tak mezi řečí, až někoho, jehož životní styl považujete za velice nezdravý, označíte za prase, uvědomte si, že prasata umí vyvinout rychlost běhu mezi 20 až 40 kilometry za hodinu. Klidně se vsadím, že zrovna vás by naše prase ve sprintu na sto metrů pokořilo.

    A poslední částí našeho prasete, která posedla lidský osud, byla jeho hlava. Ta se dostala na pult Řeznictví Celestýnská. Tam ji odkoupil jistý třicetiletý Jan Räger a odnesl domů. Jeho manželce okomentoval příspěvek na sociální síti jeden z jejích kolegů, což vznětlivý a žárlivý Räger nenesl dobře. Hlavu našeho prasete s natrženým levým uchem úhledně zabalil a poslal na adresu v ulici Felixe Blumenthala 233/890, kde kolega jeho ženy bydlel. A protože balíček otevřela místo smýšleného adresáta jeho žena, skončil příběh našeho prasete tak, jak začal. Kvičením.