Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Judita

   Když se ohlédla, zkameněla. Před jejíma překvapenýma očima hořela Sodoma zářivými plameny. Takový obraz zkázy rozhodně nečekala. Nevěřila těm hloupým řečem svého muže.
   „Bože, Judito!“
   Ještě stále ji držel za ruku. Možná svým humpoláctvím, možná svou neopatrností, prostě mu v ruce zůstal její ulomený ukazovák z pravé kamenné soli. Zapřemýšlel. Možná se bude hodit, řekl si a dlouze ho políbil.
   „Nikdy na tebe nezapomenu“.
   Ulomil si ještě palec a uložil oba kousky do mošny. Proč jen mě neposlouchala? Sice nerad, ale nechal ji tam stát a přidal do kroku. To by mu tak ještě scházelo, aby mu ostatní utekli. Však on si s ní první déšť poradí.
 
Léta Páně 2024, dne 27.6. věnováno autorem Oskar Koblížek
Share
  
27.6.2024 | 19:43    Oskar Koblížek

Ano, "ostatních", dle knihy knih opravdu bylo málo, vlastně jen dcery, ale kdo ví... Byla to vůbec Judita? Možná jde úplně o někoho jnýho... ;-)
27.6.2024 | 19:33    Pavel D. F.

No ono těch ostatních zase až tak moc nebylo, pokud si na ten biblický příběh vzpomínám. Přináší to do mé mysli písničku Elánu, kde se zpívá: "neobzerajte sa pani Lótová". Ta písnička byla asi tak trochu agitka proti jederné válce, no možná se trefili - vždyť čím asi (kromě síry) dštil Hospodin Sodomu a Gomoru ;-)