Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Naši starší bratři I/19 - Alou do práce
No, ono to pokračování možná má svou logiku, ale jak se k tomu naši hrdinové dopracovali, to už moc logické není. Někde se děje něco prozatím neuchopitelného.
19. Alou do práce
 
Policisté protáhli Williamsona několika místnostmi úřadu. Vyfasoval nějaký oděv, dostal klíče od bytu spolu s papírem, kde byla neznámým písmem napsána adresa, a nakonec další papír s adresou pracoviště. Po celou dobu Williamson mlčky přijímal zkomolené pokyny úředníků. Když bylo vše hotovo, rozvázal mu policista ruce a začal mu domlouvat.
 
„Potom jít ty k továrna rozkaz! Potom pracovat ty tam rozkaz! Potom jít ty k domov po práce rozkaz! Nyní být ten jasné dotaz?“
„Číst to já umět ne,“ dostal ze sebe Williamson.
Policista kroutil hlavou a vedl Williamsona na ulici, kde ho posadil do autobusu a nechal ho jeho osudu. Autobus jel po ulici, Williamson se posadil na volnou sedačku a přemýšlel co dál.
 
Podal papír muži vedle sebe a řekl: „Nyní být to kde dotaz?“
„Potom říci já ty,“ řekl muž a odvrátil se.
 
Cesta ubíhala a Williamson uvažoval o své situaci. Bylo mu jasné, že se musí podvolit režimu města, jinak ho policisté zase seberou. Rád by našel cestu zpátky k lodi, jenže vůbec nevěděl jak to udělat. Způsob transportu do města byl zvláštní, napřed byl ve své kajutě a najednou se ocitl v parku. Žádné stopy. 
Přiblížila se nějaká velká budova, muž vedle ho zatahal za rukáv a ukázal na budovu. Autobus zastavil, Williamson vystoupil a vydal se k budově. Vrátný se na něho podezřívavě díval, převzal papír a začal mu dávat pokyny.
 
„Potom jít ty tam k vrata k sklad rozkaz! Potom hlásit se ty u vedoucí rozkaz!“
Williamson vykročil udaným směrem. Vedoucí skladu mu dal za úkol vynášet balíky z vozidla, které stálo u rampy. Williamson se dal do práce a polohlasem nadával. Vedoucí skladu pozoroval nového dělníka s podivnou mluvící krabičkou a kroutil hlavou.
 
* * *
 
Harris se probral a uviděl, že mu kape krev z čela. Posadil se zpříma na sedačce a hledal Garciu, jenže po tom nebyla ani stopa. Zavolal komunikátorem loď.
 
„Kapitáne, tady Harris. Jsem někde v lese a Garcia tu nikde není, co mám dělat?“
„To snad není pravda!“ hřímala Dittmannová. „Jedeme hledat dva ztracené a ztratíme třetího. Vraťte se do lodi, pane Harrisi, musíme vymyslet nějakou jinou strategii.“
 
Harris si přesedl k řízení, obrátil vozidlo a jel zpátky k lodi. Tam už čekalo druhé vozidlo a Pierce s Klangem stáli opodál. Dittmannová je zavolala, ať vrátí vozidla do skladu a jdou do svých kajut. Potom dala Nagyové pokyn, aby zavřela loď. Fenix stál na mýtině bez známek života, nálada na palubě byla najednou na bodu mrazu.

 
Léta Páně 2024, dne 9.7. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
11.7.2024 | 21:57    Pavel D. F.

Děkuji za publikaci a obsáhlý komentář. Máte pravdu, vztahy jsem tu opravdu moc neřešil. Ještě se nad tím zamyslím a pokusím se s tím něco udělat.
 
Tímto zároveň prosím svoje milé čtenáře, aby chvilku vydrželi Stejně je doba dovolených, takže i delší čekání na další kapitoly snad nebude tak bolestivé...
11.7.2024 | 19:51    Tessa

Dělat poskoka ve skladu - to ještě jde. Taky ho mohli poslat někam do dolů.
 
Tak nějak jsem přemýšlela nad stylem, jakým je tenhle příběh psán. Je to v podstatě samá akce, pořád se něco děje, někdo mluví, něco dělá, stále se popisuje něčí činnost. Ale tak trochu z toho mám pocit jisté"robotizace", chybí mi vztahy mezi postavami, myslím ty osobní (nelze se přece pohybovat jen na profesionálně pracovní úrovni), chybí mi přátelství nebo naopak antagonismus, což jsou věci, které v ději mohou sehrát docela zásadní úlohu, případně vytvářet zápletky. Postrádám i přemýšlení postav o tom, co se děje, dohady, proč se to děje, prostě něco, co by přidalo do toho obrazu další vrstvu.
Na vkládání textů napsaných již dříve je nejlepší to, že mohou být napřed znova přečteny a třeba i změněny, doplněny, přepsány, protože úhel pohledu na příběh se časem nutně liší od doby,kdy byl vytvořen. Docela bych se přimlouvala za pár takovýchto úprav. Myslím, že by to celému ději prospělo.