|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Pavouk
Pavouk
…odkud vylezl, pánbůh ví. Viděla jsem ho, když už pochodoval kuchyňským linem. Osm okovaných noh, velký jak foxteriér.
Chvíli jsem na něj civěla a přemáhala nutkání začít vřískat a skákat po stole. (Stejně by to nikdo neocenil.) Věděl přesně, jaké pocity ve mně vzbudil. Zastavil se a kolik očí měl, tolika se na mě pobaveně díval.
Fujtajbl, hnusáku!
Znovu se dal do pohybu.
Néé-pro-jdééš!!! Vzpomněla jsem si v nouzi nejvyšší na výkřik Gandalfa šedého v Pánu prstenu, nahmátla skleněnou misku, jejíž obsah jsem rozhodila po ubruse a přiklopila ho.
Tak! A du si zapálit…
Dobrá, dáme se do toho, voškliváku vošklivácká. Teď přijde ta horší část.
Nassrranej byl teda pekelně. Kopal do skleněných stěn a nohama, kterýma zrovna nekopal, mi ukazoval oplzlá gesta, jak Topolánek v parlamentu. Odhrnula jsem záclonu a otevřela okno dokořán. Noviny? Ne. Ty jsou moc měkký, mohl by je prošlápnout. Jo, tohle bude dobrý: Blesk dětem – Bolek a Lolek na prázdninách, CD ve tvrdém kartonovém přebalu. Když se zrovna Odula nedívala (při pozornější prohlídce jsem ho identifikovala jako holčičku) a prohlížela si paseku, jakou jí nadělalo kopání do skla na manikúře a pedikúře, s největším odporem jsem misku přinadzvedla, podsunula pod ni opatrně obal s CD a zezadu členovce pošťouchla.
Nejspíš dost velkou. Protože se prudce otočila, hupsla Lolkovi na hlavu, až se kartón prohnul jako trampolína, a vyrazila proti mně, chelicery divoce rozevřené. Bystře jsem popotáhla misku s netvorem po nakloněné rovině a…klap. A máš to, a máš to, a máááš to!
Na celou délku natažených paží jsem držela tu vypečenou past. Vysokým krokem lipicána - kolena k bradě, Mazánek hadr (abych, šmarjá, nezakopla), peláším k oknu.
Když letěl- letěla (já vlastně nevím, jestli to byla holka) dolů, vzteky řval- řvala „…oběhnu barák … vrátím se! Najdu si tě! Tvůj ksicht si budu pamatovat…“ A kudy kráčel-kráčela, tudy se vlnila tráva.
Léta Páně 2015, dne 5.4. věnováno autorem
Doremifa
|
|
|
|
|
|
|
|
Já už si ji načítala kdysi, jen jsem nic nenapsala. Pobavila, moc se mi líbila hláška vysokým krokem lipicána... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, v podstatě je zázrak, že ještě žijeme  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...krásná protnutí obou našich světů. Taky hlásám myšlenku, že sršni jsou hodní, ale při osobním setkání s někým, kdo si v podpaží (no, v podpaží...) nese jadernou nálož, si to spíš přeju. No, a henele m správně připodotkla, jak i flóra je poťouchlá. Vzpomeňme na Den trifidů. Nechci vyvolávat paniku, děvčata, ale jsme prakticky obklopeni nepřátelským prostředím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já jednou cestou do bazénu šlápla na včelu, já přežila.. pak jsem pro změnu v lese na houbách cestou ke krásnému hříbku šlápla do vosího hnízda - vyrojily se za mnou a nebyly moc kamarádské a já na úprku rozkopla ještě jedno hnízdo - takže si mě ty dva týmy pěkně vychutnaly - díky bazénku s octovou vodou (kde při mém příchodu ležela sousedka, která spadla v plavkách do dvoumetrových kopřiv) jsem přežila i tohle a do třetice, opět na houbách, jedna moje sestřenice převrátila sršní hnízdo - ona i její sestra v panice prchaly a mávaly s řevem rukama - a schytaly několik bodnutí, co jim k nepoznání změnily zasažené části těla - já v absolutním tichém děsu ztuhla za stromem - a přežila bez úhony..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já si , co žiju na dědině, na pavouky zvykla. Jinak to ani nešlo, páč oni jsou VŠUDE.
Po čvrtstoletí otužování dokonce dokážu obdivovat netradiční zbarvení pavouka číhajícího uprostřed sítě (strejda Google pravil, že je to jakýs imigrant z Balkánu, takže docela vzácnost) nebo umně utkaný tunel (pavučina ve 3D je fakt umělecký dílo).
Jediný hmyz, ze kterého mám husinu po celém těle, je sršeň. A nikdo, NIKDO mě nepřesvědčí, že je to ve skutečnosti mírumilovný hmyz (prý nedrbej mu do hnízda a nebude si tě všímat).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...nebohé robě!  Nemůžu se zbavit dojmu, že hmyzáci pořádají olympiádu ve strašení lidí. Nejvíc medailí mají již zmiňovaní pavouci, vosy, kudlanky, stonožky, klíšťata a škvoři.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jsem na tom jako Sendy, taky arachnofobička - jednou mi vlezl pavouk na ruku, když jsem kojila Elišku - tak rychle odtržené hladové robě od matčina prsu jste nikdy asi neviděli - já ječela krzevá pavouka, kterej odlétl někam opodál a Eliška ječela, páč jsem jí sebrala mlíčko..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...jejda, marti, děkuju Ti za nečekanou návštěvu a příjemné slovo, které je pro mě povzbuzením.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pobavilo, doremi
už sa nečudujem ako kedysi, lebo viem
si dobrý rozprávač
aj z drobnosti vyčaríš loveckú drámu :D
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pekne si opísala malinkého..., myslím že v očiach každého, kto má fóbiu, vyrastie všetko do nadrozmeru |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...vždycky mě potěší, když se stavíš, midi. Děkuju.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
... tudy se vlnila tráva. No potěš koště... naštěstí nejsem arachnofobik (to by taky byl gól do vlastní branky, když jsem vyštudovanej entomolog).
Hezký psaní, pobavilo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...Doto, jó, skákavky jsou mrchy! Jsou jako kočky.
Mirko, těším se na ten Tvůj.
Jiří, musím se Ti přiznat, že jsem to byla já, kdo způsobil jejih vyhubení. Na minimamuta dnes prakticky nenarazíš. Se omlouvám.
Děkuju, že jste se tu stavili. Mám radost.  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvé "lovecké" zkušenosti by úspěšně využili i maxilovci mini mamutů!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Paráda, takových víc. Připomnělo mi to jeden můj příběh. Jen co bude chvilka, napíšu ho.
|
|
|
|
