Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Co je to za zvíře?
Něco pro ty, kterým se nechce číst celý můj web...
Svojí podstatou jsem kocour. Zjistil jsem to ale poměrně pozdě, předtím jsem si myslel, že jsem slepice. Nebo teda kohout, když jinak nedáte.
 
Svoje dětství jsem z velké části (i když později jen o prázdninách) strávil na vesnici. U babičky a dědy se po dvoře prohánělo hejno slepic. Jiné mazlíčky jsem povoleny neměl. Rodiče by mi prý možná povolili rybičky, ale jistě uznáte, že s těmi se zrovna nepomazlíte.
 
O slepicích toho vím poměrně hodně. Od malých kuřátek pod kvočnou (nebo pod žárovkou, když kvočna z technických důvodů chyběla) přes pípající drobotinu venku na trávě až po zdatné nosnice, které musely žít na tvrdé zemi, jelikož trávu dokonale zlikvidovaly. Tím vás ale nebudu zatěžovat. Protože teď už jsem kocour.
 
Začalo to jedné krásné podzimní neděle, když jsem se vracel z návštěvy u rodičů. U vchodu do našeho domu jsem potkal plačícího vychrtlého zlatého (někdo říká rezatého, ale neví, jak se mýlí) kocoura. Hned ke mně přiběhl a nenechal se moc pobízet, aby se mnou zamířil k výtahu a pak do mého bytu. Od jedné hodné paní jsem dostal pár psích granulí, do staré krabice jsem nasypal trošku hlíny pro improvizovaný záchod a kocoura si tak získal. Bylo svatého Václava, tak jsem mu začal říkat Vajdík.
 
Další den jsem nakoupil krmení, pořádný plastový záchodek, misky, přepravku a Vajdík tak získal poměrně komfortní bydlení. Původního majitele jsem nenašel. Nebo se nenechal najít, Vajdík totiž nebyl vykastrovaný a choval se někdy dost agresivně. Na veterině odhadla paní doktorka jeho věk na tři až pět let. Tím jsem odstartoval svůj kocouří život.
 
Vajdík nezůstal dlouho sám. Jedna paní našla kocourka, ale nechtěla si ho nechat, tak se ke mně dostal Míša. No moc dlouho nepobyl. Po dvou letech ho chytily problémy s močením, nepomohla ani operace a Míša mi odešel za duhový most.
 
Nedlouho potom jsem ale v malém útulku našel další zlaté kocouří nadělení. Měl jméno Honey Honey, tak jsem mu začal říkat Hanýsek. No a pak ještě od neteře připutoval Míša číslo dvě, malé kotě, co nemohlo zůstat v původní domácnosti, protože manžel neteře zjistil, že je na kočky alergický.
 
No a tak si tu teď žijem. Já a tři kocouři. Jednopokojový byt v paneláku nám celkem stačí. Život jde dál a dál, už mě ani nebolí, že jsem zůstal na ocet.
 
Poznámky pod čarou:
 
Jsem pisálek, stylistika je pro mě sprosté slovo, píšu prostě tak, jak mě zrovna napadne.
 
Velice mě těší, že jsem uživatelem číslo 207. Toto číslo měla naše chalupa v Otinovsi a stalo se pro mě číslem osudným.
 
Pro paní Tessu: Včera jsem pokračoval v doposud marném hledání vhodného seriálu, až jsem objevil tři u nás ještě nevysílané sezóny Doktora Who. Neváhal jsem a byl jsem unešen. Tak se zas mám na co dívat.
Léta Páně 2018, dne 26.7. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
3.8.2018 | 10:10    Tessa

Omlouvám se, že to není přímo k dílu, ale nemohla jsem odolat.
On s nástupem Moffata seriál celkově dost potemněl a zvlášť markatní je to právě na těch posledních sériích. Já vydržím dost, ale musím říct, že po "Dark Water" jsem měla nějaký čas noční můry, při "Heaven Sent" jsem Doktora opravdu litovala a u "The Doctor falls" jsem Moffata opravdu nenáviděla (a zároveň obdivovala, protože tenhle díl byl fakt "heartbreaking"). A to nemluvím o "Face the Raven", kde sice scénář nepsalo n, ale stejně si myslím, že to byl jeho nápad, a za to má u mě velkej černej puntík.
Ale Missy je úžasná, excelentní záporák, kterého člověk nemůže nemilovat.
Say something nice...Smích
 
Ale zpět k literatuře: budeme si moci tu soutěžní povídku přečíst i tady?
3.8.2018 | 1:59    Pavel D. F.

Děkuji za komentáře k této představovací rychlovce.
 
Doremifa: Díky za publikaci, snažím se v životě moc drápky nepoužívat, zatím to funguje Mrk
 
Sendy: Moji kocouři ven nechodí, mám obavy, že by se v městském ruchu ztratili nebo přišli o život. S Vajdíkem jsem kdysi chodil "na kšírách", docela si to užíval, ale pochopení od spoluobčanů se mi nedostalo, spíš nadávek, že jim kocour znečistí jejich trávník. Po zkoušce "tandemu" Vajdíka a prvního Míši na dvou vodítkách jsem snažení o venčení zcela zanechal. Jak se dalo čekat, každý chtěl jít někam jinam, a nedalo se to ukočírovat. Jo a ti dva starší jsou vykastrovaní a Míšu to nejspíš čeká taky, jen jsem to odložil na dobu, až doroste do polohy velkého svalnatého kocoura, což se ale už stalo, jen nemám to srdce mu ty kulky nechat uříznout...
 
Tessa: Já vím, že stylistika není sprosté slovo, jen mě štve, že mi pořád kritici vyčítají stylistické chyby, a já vím pendrek, co tím vlastně myslí. Právě mi přišlo hodnocení povídky ze soutěže Vidoucí a tam si na mně pěkně "smlsli". No na soutěže prostě nemám. Doctora Who sleduji při své depresivní povaze se smíšenými pocity. Hodně mě uklidňuje "Slečinka", oběti na životech podružných postav se hned lépe snášejí.
 
Shimmir: Na Literu mám stejnou přezdívku jako tady, bohužel ten server už není, to co býval. Hodně příspěvků mi tam vymazali, když zápasili s diskovou kapacitou u hostingu, dvakrát se vše převrátilo vzhůru nohama, chodím tam jen spíš z "piety", nic nového kromě "reklamy" na Renesanční království (kterou jsem mimochodem umístil na plno literárních serverů, ani z paměti nevím na které) tam nedávám. Epika se mění pořád, pan provozovatel je velmi flexibilní (renesanční) osobnost. SASPI bylo dlouho mým domovem, dokonce jsem tam byl redaktorem, pak se ale cosi zlomilo a už to tam nezvládám. No tak jsem tady, no...
30.7.2018 | 2:55    Shimmir

Šedý vlk s náturou kocoura, k tomu ten obrázek, tipnul bych spíše na lva, dle fotky v profilu Krakonoš. Buď tedy vítán na litwebu! Na saspi jsem tě našel, tam jsi jak pohádkový hrdina, liter mi tě zatajuje pod oběma variantami jména. Jsem taky tak trochu světoběžník, sice nemám účet na epice, ale když nepočítám jeden předělaný portál, kam už jsem se znovu nehlásil, zanechal jsem stopu na deseti portálech a jednom soukromém projektu sličné dívky jménem Elza, která si nás tam pár pozvala dle svého výběru. Jen střídám jména, mám jich sedm! Jinak na dvou místech jsem taky kocourek, jen mourek. A třeba na psancích máme jednu medovou sestřenku, která by pasovala k obrázku výše! 
Ať se ti tu tedy u nás líbí! Pohoda
26.7.2018 | 21:17    Tessa

Nikdy není pozdě na to, dopátrat se své podstaty. Někteří - a těch je mi líto - to nezjistí za celý život.
Vítej na Litwebu...
 
Poznámky pod čarou:
1/Stylistika NENÍ sprosté slovo, ale třešinka na dortu,korunující dílo a pozdvihující ho do výšin slasti čtenáře. Pokud ovšem dort stojí za houby, třešinka to nezachrání, to je fakt.
2/Těší mě, že jsi unešen seriálem, který většina lidí v Česku nezná. Na podzim startuje nová sezóna, která prověří odolnost všech fanoušků - Doktor se změní v Doktorku...
 
26.7.2018 | 19:54    Sendy

Tak vítej, kocoure.
Když jsem byla malá, mívali jsme kočky. Takové ty, co někdy spí doma, někdy venku, loví myši a ptáky a občas domů dorazí s pěti koťaty a starej se, paničko. Na stará kolena jsem pejskař. Náš pes loví myši, ptáky a cyklisty, ale spí doma a pro alimenty si zatím nikdo nepřišel, tak to snad má pod kontrolou. :-)
26.7.2018 | 12:37    Doremifa

...tedy vítej a dík za exkurzi do Tvého kočičího života. Doufám, že drápky moc potřebovat nebudeš :)