Sobecká
Autentické, bohužel...
Nedokážu básně psát,
do nich se nevložit, je mi víc jak padesát, musím znovu ožít. Jako sobec viděl jsem
svět náš jako kořist, co za každým zápasem musím celou pojíst. Nyní sedím u sčotu
a veškerou jistotu do veršů svých kladu. Mozek-mezek zavařím, když tu často hledám rým, svět už nepokradu.
Léta Páně 2021, dne 26.5. věnováno autorem
Pavel D. F.
|