Čas kousl do hodin a řekl, to se vstřebá,
Art deco s empírem končí v kontejnerech,
kam lidé odhodí všechno staré, třeba
v souladu s vesmírem, i když je to žere

Plast místo ebenu a mramor se dál tříští
jak tenký porcelán na pár směšných nicek.
Vkus lidí překlenul, co bylo, a to příští
se vymkne docela všemu, do třetice

Chrám zůstal obnažen a smetiště se zlatí,
jen prach se na vázy snáší z alabastru.
Co dnešek odkáže muzeím, která tratí?
A jaký parazit dát smí obklad na strup?

Čas kousl do hodin a řekl, to se vstřebá
jak všechno rozbitné, brané hodnotově.
Stroj, co se rozchodí, zničí jen jeden hřeb a
chuť která odmítne dál starým časům hovět