|
Průvodce po literární galaxii I
Nepropadejte panice, máte-li ručník aneb Vezmeme to od začátku:
nejdřív pár užitečných odkazů pro všechny psavce:
Poezie (z řeckého poiésis – tvorba)
je vedle prózy a dramatu základním druhem literatury. Autor toho druhu umění je označován za básníka, resp. básnířku. Jedná se o jazykové dílo, které se od běžné mluvy odlišuje používáním uměleckých prostředků (rým, rytmus, metrum, obraznost nebo symbolika). Ve starověku toto slovo znamenalo veškerou literární tvorbu, někdy v období klasicismu získal tento termín nový význam, který označoval dobré dílo - bez ohledu na to, zda bylo psáno veršem či nikoli. Teprve později získal tento termín dnešní význam. Dnes nepovažujeme za poezii všechna díla, která splňují popsané znaky (např. rituální texty, středověké vědecké texty, některá staroasijská díla, reklamní slogany atp.). Zrovna tak ale existují díla, která nesplňují některé, nebo dokonce i žádné tyto znaky, přesto jsou označována jako poezie – jedná se především o báseň v próze. Přívlastek „poetický“ není jen synonymum pro básnický, ale označuje rovněž povznášející náladu, synonymum pro romantický atd.
Za nejzákladnější poezie lze považovat dělení podle (ne)přítomnosti děje, ve smyslu stěžejního tématu procházejícího celým dílem:
• epická poezie – má děj, např. rytířská poezie, • lyrická poezie – nemá děj, snaží se vystihnout náladu, motivy, atp., • lyricko-epická poezie – děj je potlačen, přesto většinou patrný. Další možná dělení vycházejí z národních literatur, tematických celků atp
Rým je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půlveršů.
Rým má funkci • rytmickou – určuje hranici verše, stvrzuje veršovou klauzuli, zdůvodňuje rytmický řád (vzestupnost, sestupnost apod.) • eufonickou – obohacuje a ovlivňuje eufonii verše • významovou – rým je pointa verše, spojuje souznějící slova a ukončuje tím verše V češtině bývá jako norma považován rým dvojslabičný (na rozdíl např. od angličtiny, v níž je to rým jednoslabičný). Jednoslabičný rým je brán za normu jen tehdy, bývá-li rýmováno jen jednoslabičné slovo
Základní druhy rýmu
Rýmy můžeme dělit několika způsoby, například podle toho, jak jsou rýmy rozloženy. - Sdružený rým Sdružený rým je takový rým, ve kterém se rýmují dva po sobě jdoucí verše. Shoda nastává mezi dvěma sousedícími verši. Tomuto rýmu odpovídá vzorec aabb. - Střídavý rým Střídavý rým je takový rým, ve kterém se sudý verš rýmuje se sudým a lichý verš se rýmuje s lichým. Jinak řečeno rým tvoří 1. verš se 3. veršem a 2. verš se 4. veršem. Vzorcem pro tento rým je pak abab. - Obkročný rým Obkročný rým je takový, ve kterém se rýmuje 1. verš se 4. veršem a 2. verš se 3. veršem. Vzorec pro tento rým je abba. - Přerývaný rým Přerývaný rým je takový rým, ve kterém se rýmují pouze sudé verše a liché zůstávají bez rýmu. Jinými slovy v tomto rýmu se rýmují pouze 2. verš se 4. veršem, 1. a 3. verš jsou bez rýmu. Vzorec pro tento rým je abcb.
Dle polohy přízvuku:
- Ženský rým Poslední doba ve verši je nepřízvučná. - Mužský rým Poslední doba ve verši je přízvučná.
Volný verš
vůbec nejmladší verš, verš moderní poezie. Nepodléhá takřka žádným normám, neexistuje zde rytmické schéma, je nezávislý na větné skladbě, nezabýváme se ani přízvukem, ani rozložením a počtem slabik; verš je organizován především svojí melodií - dává autorovi svobodu vyjadřovat pocity, respektuje přirozenost řeči, blíží se tedy próze.
Próza (výraz pochází z latinského výrazu prósa orátio)
– tj. řeč hovořící přímo, nerýmovaně. Próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu na rozdíl od "vázané řeči" čili poezie. Píšeme-li prózu, řídíme se při sestavování vět logikou a gramatickými pravidly, text se člení do odstavců, slova, která k sobě významově patří, se neoddělují pauzou apod. Ve zvukové podobě mají věty přirozenou intonaci a přízvuky netvoří pravidelné rytmy.
Zcela všeobecně lze říci pouze, že stavba prózy vychází z námětu, který nemá s literaturou vůbec nic společného a je důvodem k napsání díla, motivací by měla být mj. i touha něco sdělit.
Základem díla je příběh - tzv. fabule, což jsou události spojené dohromady určitou dějovou posloupností - tzv. syžet. Příběh může být přerušován vedlejšími, někdy i zcela nesouvisejícími příhodami, s vlastním syžetem.
Próza může být velká, střední a malá:
Velká - román dobrodružný, životopisný, historický, psychologický, sociální, utopický, satirický, román - dokument, experimentální
Střední - novela, romaneto
Malá - povídka, autorská povídka, bajka, anekdota, fejeton
Drama - tragédie, komedie, hudební formy (melodrama, muzikál, opereta a opera)
Román je prozaický, epický žánr smýšleného vyprávění. Na rozdíl od povídky nebo novely je román co do rozsahu delší (často se uvádí, že román by měl obsahovat minimálně 40 000 slov, ale nejedná se o závazné pravidlo) a co do fabule komplikovanější (často rozvíjí příběh několika směry, zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších, ale ani to není bezpodmínečný rys).
Novela je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se také někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu, který je základem kompozice novely), až do závěrečné pointy.
Romaneto je prozaický epický literární žánr. Je nevelké rozsahem, naplněného dramatickým dějem směřující k výrazné pointě. Hlavní obsahem romaneta bývá rozpor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením.
Povídka je prozaický epický útvar kratšího rozsahu než román. Hlavními rysy jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy. Povídka je obvykle soustředěna na jednu dějovou linii, má od počátku své existence tendenci ke sdružování do cyklů. Hlavní postavy se nevyvíjejí a většina povídek obsahuje závěrečnou pointu. Pro účely Ceny Nebula byla povídka definována jako literární dílo do 7500 slov.
Pohádka - (někdy též báchorka) je obvykle krátký epický fiktivní příběh, ve kterém se ve většině případů objevují smyšlené bytosti.
Bajka - alegorický příběh vyprávějící děj, kde vystupují zvířata a věci mající lidské vlastnosti. Z bajky vždy plyne nějaké ponaučení.
Anekdota - je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založena na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručná a směřuje k výrazné a úderné pointě.
Fejeton - je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků. Napsán by měl být lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola.
Drama - patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy a žánry. Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů. V minulosti bylo obvyklé především divadelní scénické provedení, v současnosti se objevuje i v hraném filmu, v rozhlase a televizi a v dalších formách audiovizuálních děl.
napsáno s využitím www.wikipedie.cz
|
