|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Slova a věty
Pro Jiřího
Jsou slova, která po rtech hladí
a těla k sobě poutají,
jsou věty, které do kapradí
s rosou pak stečou potají
Jsou slova, která explodují
do hněvu věčných poutníků,
jsou věty vryté do etují,
jsou věty v dýmu doutníků
Jsou slova, která neodhalí
poprsí či šrám na lýtkách,
jsou věty, které ledem pálí
a které umí nalít strach
Jsou slova, která neoblomí
zatvrzelostí kojené.
Jsou věty, které na atomy
roztříští báseň. Moje? Ne...
Léta Páně 2012, dne 10.7. věnováno autorem
Marek
|
|
|
|
|
|
|
|
Cítím to přesně tak, Lucko :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
líbí se mi, že tu ožil ten pěkný zvyk, povídání ve verších pod díly. je to moc milé, jako když je člověk doma mezi svejma :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Přímo pekelně, viď? :-))
Dík oběma :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
krasna basen i komenty :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hezky jste to tu rozjeli :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík moc, Tesso, krásné verše
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je to však rozpor: Duše okřídlená,
a zatím tělo k zemi přibité.
Máš pravdu, že mi křídla dává žena,
a přitom jí ta křídla chybí též
Vzájemně křidla svá si předáváme,
my jsme ta křídla, jež se rozletí
vždy když jsme spolu - je to vždy to samé,
dva budou jedním - v každém století
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Že nevzneseš se? Ale kdež!
Nesváděj to na zátěž
je-li láska onou hřivnou tvojí
To zem k sobě poutá tělo
však srdce dávno uletělo
k té, jež o něj doopravdy stojí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tesso: Dík moc :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Že spát?
Mě slova budí,
v hrudi cítím šelest a na jazyku smích.
Z pat, které země studí,
přechází do mě směle
ten pocit - řekl bych
Ten pocit velmi divný,
co vyvolává třes
a touhu vzlétnout výš.
Však tíže jedné hřivny,
co strčíš do kapes,
mě poutá přesto, víš?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Co slov napsat by se dalo... o slovech.
Mě napadla jen tato (inu, břídilX$():
Slova... slova... slova
Proč mračíte se, princi?
Nablýskaná znova
se podobají mincím
Hle, mzda básníkova,
jehož má Bůh rád
Slova... slova... slova
Být či nebýt?
Spát...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří, slova v každém věku
mají své ostří i smí pohladit,
jsou plná vášně, pokory i vzteku,
umějí zahřát, v jehle ohlá nit
Šije věty, šije deku,
povzbudit umí, stejně odradit.
Kýchneš a rýmy napoví ti: nekup
hrad plný ticha, když máš podhradí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
slova a věty?
.. Marek, poézia
radosť Ťa čítať
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hanele, Sendy: díky oběma :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
když znamená tě mrak a věk
i času osa nachýlená
spíš zvyklý na stín, na nevděk
nekleslý však na kolena
zkus rozdat slova místo zlatky
do ladných srovnána forem
byť nic nevrací se zpátky
černým nezahal se flórem
že marno sahat na poprsí
co úsměvy mládí kryjí
a lásku přej, jak radí kdosi,
své Múze a poezii
X$(
***
Dík, Marku
|
|
|
|
