Pro Jiřího


Jsou slova, která po rtech hladí
a těla k sobě poutají,
jsou věty, které do kapradí
s rosou pak stečou potají

Jsou slova, která explodují
do hněvu věčných poutníků,
jsou věty vryté do etují,
jsou věty v dýmu doutníků

Jsou slova, která neodhalí
poprsí či šrám na lýtkách,
jsou věty, které ledem pálí
a které umí nalít strach

Jsou slova, která neoblomí
zatvrzelostí kojené.
Jsou věty, které na atomy
roztříští báseň. Moje? Ne...