tleskám :)

to je velmi originalni popis zivota... bravo

...ráda to udělám, ale synek mi s tím musí pomoct :)

Se závěrem se trochu potýkám. Vůbec ne významově - bude mi tma (bezva) jen si to nedovedu rytmicky přestavit. Já si básně říkám v duchu nahlas a když narazím na něco, co si neumím, tam mě to trápí. Narecituj mi ji prosím do mp3 a pošli. Předem děkuju :-)

čítala som už predtým a
potom zas a dnes som sa vrátila a ešte iste vrátim lebo
som sa v nej našla
a mám pocit, že text ide oveľa hlbšie, ako by sa zdalo

mno jo, blíží se to, chtělo by to nějakej stroj času

Nahlas jsem si přečetla a nechci vésti řeči zbytečné!!!

Je to jednoduše něčí jaro, léto, podzim a tma, ve které je chvíli zima. A co když je zima temná i bílá? Může být, ale také nemusí. Zima je zima. A poslední věta patří vždy ku první, stejně i naopak. A i kdyby text byl psán ve čtyřročnědobém tempu, patří se to!

No a to právě říkám, že mi nezní.Mi to nezní prostě infantilně, možná někde jinde, v jiným textu, v jiným čase, já nevim.Tak či tak, nejdřív sám autor musí být spokojený, pak až přichází na čtenáře.Ve Tvých možnostech je leccos.:)

...ad. newivo: s koncema to bývá většinou nalevačku.

ad. JC senior: tvé zastavení mi udělá vždycky radost.

ad. Tesa: přeju si úplně to stejné, jenomže mě někdy dožene skepse, někdy mě ovládne neodůvodněný optimismus. Kdy jsem blíž pravdě...?

ad. Indigo: mám radost, že ji vnímáš právě takhle. Snaha taková byla, ale do poslední sloky jinak celke infantilní (záměrně) básničky jsem chtěla v kontrastu nahustit pocit jakési fatality, což se mi nepovedlo. Cítím, že vyznívá poněkud mělce.

Dík, že jste přišli a podělili se se mnou o pocit :)

A mi tam ten trapnej mim zapadá naprosto přesně i v tom výrazovým spojení a vůbec, je prostě trapnej, já ho znám.

Ne, Doremifo, je to perfektní závěr a dokonalej text, teda pro mě určitě a bez diskuzí, každý slovo i moment. A taky mi nepřipadá nevážnej, naopak, spíš seriózní, protože to je přesně to dílo při kterým Ti v závěru ztuhnou koutky úst a dál s nima nejde pohnout.Takhle já si představuju konec.Konec všeho.

Dětství se na mě usmálo rašícím listím a copánky vrbovými, dospělá vylétla jsem nad mraky (pometlo s sebou jen tak pro jistotu) a teď...ano, začíná se stmívat a připozdívat..Jen si přeju, aby jednou...všechno, co jsem kdy vybojovala, mělo přece jen o trochu větší cenu než taneček laciného paňáci...Zatím je mi nadějno...

je mi jasno, i když se někdy cítím jako ta kočka ;-)
přečtu si ještě jednou a bez té poslední sloky

Milé veršování, ale spíš do poezie "nevážné". A ten konec, taky si myslím, že se moc nepovedl.

...to máš jako se jmény. Každé má tvář nějakého konkrétního člověka a nic s tím neuděláš