Špáďa: Pánský deníček si nevedu, vše zůstává skryto jen v mém vědomí a podvědomí! Nevím také, zda mne lze zvát pilným motýlkem, a pokud snad ano, je i tak lépe si některá tajemství týkající se galantních dobrodružství ponechat raději pro sebe. Lidé jsou někdy děsně závistivé potvory...
Tohle byl takový lehký úlet v čase, kdy jsem byl romanticky naladěn...Věřil bys, že jsem přelouskal hned několik románů od několika autorek? Některé zasazené do současné doby, jiné s historickým pozadím, všechny pak popisující dost pikantně jisté činnosti...;o)
Takže jsem sázel na papír, co mne právě běželo hlavou...Volný verš neužívám i když chápu, že někdy umožňuje lepší vyjádření pocitů. Ostatně jsem právě zde chválil podobnou inspirativní báseň indiga a nechal jsem jí v komentu svůj otisk. Jenže ona už se distancuje od Ingrid indigové z Poety.cz, což je podle mne škoda! Ale má pro to zřejmě své důvody a já je respektuji...:??

jsi jako trubadůr z dávných časů,
doba se v poezii ubírá dál, ty jsi stále svůj, ale to já zase cením, píšeš to srdcem, to je vidět..
tak piš tak, abys z toho měl radost

Jsou určitě čtenáři,kterým tento způsob veršování vyhovuje.
Tady na LW je jich asi málo.

Do něžných citů nastrojená slova, vhodná zejména do pánského deníčku, kterým si časem zalistuješ a možná ani nevzpomeneš, čí ňadra ten měsíc tenkrát postříbřil. (Možná se ale mýlím, netuším, a ani mi nepřísluší znát, zda patříš mezi pilné motýly.)
       Větné konstrukce jsou místy trochu násilně a komplikovaně sešroubované, podobné útvary je někdy výhodnější psát ve volných obrazech, ve výsledku pak báseň více dýchá lehkostí projevu.

Touhy – pouhý
krásné – jasné
cítí – vzíti
ztratí – vrátí
mráčku – fráčku
pro druhého – pranic zlého...

Čekal bych od Tebe také aspoň dva tři objevnější rýmy.