Díky, Tess! Ta rozinka byla inspirována vzpomínkou na film:Bože, jak hluboko jsem klesla!:)

Jo, teď mi to taky došlo, když jsem si přečetla Shimmirův koment nad tím mým, sorry. Popravdě nějak nevěřím na zdůrazňování pozitivního (ani negativního) myšlení. Obojí na mě působí trochu nuceně, ale to už je jiný téma do jiný rubriky...

Vidím všechno, neboj, jardo,ale jen ty čtyři řádky mi stály za komentář. Co je na tom blbě?

Jsem potvora mlsná - z koláče, který už dopředu znám, vyzobnu jenom hrozinku. A řeknu ti - ta druhá sloka (stojící samostatně) by byla vtipná miniaturka .

Jardajj: Zdá se, že jsme každý jiný! Projel jsem si tvá výtvarná dílka, jsi skvělý fotograf i kolážista! Něco takového bych asi nedokázal, alespoň ne hned! Nevím, nikdy jsem to nezkoušel...Projel jsem i texty Jakuba Nohy, co ti tak leží v hlavě. Některé jsou velmi inspirující! Já jeho písně dosud neznal, zato zas mám rád třeba Žalmana a dost mne ovlivnil, stejně jako třeba obdivuju Suchého a Žáčka nebo třeba Villona a Keatse...Rozdíl je i v tom, že já se teď snažím vidět spíše to hezké, ty zřejmě máš dost důvodů vidět svět spíše z té druhé strany. Napovídá tomu i pár narážek tu i onde.../To já taky, jenže jsem už pochopil, že tudy cesta nevede!/ Snad proto si nic nedělám z toho, že se nelíbím lidem všem a snažím se vše převést v žert. Jestli je to vždy adekvátní reakce, to si netroufám posoudit. Možná bych měl být někdy i zlý, což taky dokážu, jenže virtuálně má člověk možnost si to rozmyslet a ukočírovat. Jen vím, jak hluboko zpět mne vrhl každý případ, kdy jsem se nechal vytočit kvůli maličkostem, na kterých svět nestojí.A tak se snažím, aby se mi to nestávalo.
Takže pozdravuj tu svoji snad fiktivní ovečku, pardon, dvanáctku a zkus se usmát, pro začátek třeba jen pro sebe! Věci jsou jen takové, jaké je vidět chceme. Teda nejsou, zdají se takové být...X(

Jardajj:
Zdá se, že ta tvoje sousedka ti nějak učarovala. že se na ni opět odvoláváš...
Tvá odmítavá kritika mne nepřekvapuje, jen jaksi opakovaný vtip přestává býti vtipem a stává se spíše frází či jak se teď s oblibou říká v uměleckém světě: cliché...X(

Marek:
Co máš proti ženy klínu?
snad že azyl poskyt stínu,
kterým smutek tvář nám halí?
A že Lásky zázrak malý

na splín podzimní je lék?
Že rozpustí polibek
chlad, co dvě tu srdce poutá
pevně jak z ocele pouta?

Že se melancholie
v úsměv štěstí rozvije,
že i ten smutný pár z města
chce být z "veselého těsta"?

Chceš mi za vinu snad klásti,
že se nedám smutkem zmásti,
šťasten a vesel chci být,
život láskou prosvětlit?
:(

Škoda, že zase došlo na klín - trochu se mi v něm rozpustila jinak aktuální podzimní nálada, kterou jsi skvěle navodil na začátku textu...