To nezní špatně, Oli, když uvážím ty další možnosti...:)

cestopisy jsem v mládí, možná už dětství četla moc ráda - a Halliburtona moc, i tu Královskou cestu - a Horníčkovo vyprávění a jeho styl psaní miluju :)

Pohádky nejsou zrádné, spíše naopak! Zrádné je to, že se je snažíme přizpůsobit k obrazu svému, vysvětlovat si je jinak, než zamýšlel autor...:D

Mám rád pohádky, zvláště ty orientální! Vždycky si pak namlouvám, že já jsem ten mocný vládce, který naslouchá kouzelnému vyprávění krásné Šeherezády...B-)

A já Ti za to radostné zastavení i milá slova děkuji! Doufám, že jsi se alespoň na chvilku tvářila veseleji než na té své fotce...;-)

Změna je život, milá Tess,
tak jsem to taky zkusil dnes,
trochu se zasnil /sním si rád!
pak jinak zkusil verše psát...

Tvé potěšení je i mým potěšením a komediant, to taky trochu jsem. Snad vyučen a poučen čtením Mirka Horníčka /i ten psal též verše!/ snažím se převzít něco z jeho pohledu na svět...:)

newivo: Už jsem se tu kdesi zmínil, že jsem děsně chytlavý a nechám se nakazit náladou toho, co právě čtu, viz má odpověď Martě. Proserpinu jsem, přiznávám, uloupil kdesi jinde, totiž u Keatse. Mám jednu jeho knížku, Obrys krásy, tuším. A náhle se mi vybavily jeho verše: Ne, z oměje nelisuj si lék, z té révy z vinic Proserpiny...A nějak mi to přišlo vhod k tématu zhrzené lásky...
Díky, že ses zastavil i za milá slova...X(

Díky, Marti!
Dal jsem se inspirovat knihou od Richarda Halliburtona Královská cesta za dobrodružstvím a verši ze sbírky Z indických písní milostných od Laurence Hope, které tam cituje, ovšem mluví se v nich o bílých pažích zrádné milenky. Jinak hledal jsem zmínku o Šálimár na google, je tam i odkaz na Foto Šálimár a ty obrázky jsou vskutku kouzelné! Sama zahrada je prý ve třech terasách nad sebou. Jukni tam, stojí to za to!*)

Hlásím, že jsem přečetl. Chtěl jsem i uronit slzu komentáře, ale vzhledem k tomu, co bylo napsáno se této možnosti zříkám. Můj komentář by byl asi tesařsky neohrabaný. Snad příště.

vždy mě rozesměješ;-)

Koukám, že ses vyučil u perských mistrů, snad sám Háfíz by v Tobě našel zalíbení. Ale vážně, tenhle květnatý styl k východní poezii patří, takže fajn. Jen tu Proserpinu nahraď jinou bohyní, ta patří kultuře úhlavních nepřátel perské říše. Ani rým voní/Proserpiny nepatří zrovna k zdařilým.

tak dals mi snít o kašmírském ráji
u vyhaslého krbu v teple papučí,
na padišáha, či co, teď si hraji
a po zrádné snad toužím náruči
:+

pohádky jsou zrádné, život se nekoná, iluze vyprchá, snad báseň zůstane?

tahle je fajn, taková orientální až pohádková

s radostí jsem se tady zastavila..