Skoro si myslím, že už tvý básničky poznám, aniž bych koukala na autora. Podbarvit je chytlavou melodií, jsou to většinou dost dobrý romantický texty, který si zaláskovaný baby broukaj, když jdou na rande.

tak se zkus trošku netrápit, tahle se ti povedla,
;-) a vůbec, tady tě chtěj

Snad smutek přejde brzy
a setřeš náruč slzí
v šedivém království
smíchem den pohostíš
++
Dech pokropil rty maličkostmi
Krůpěji doteků se jazyk postí
Ohnivý žár do těla pronikavě vchází
Copánky touhy déšť doprovází...
++
:-)

Díky, Dot! Ono je toho víc, co mne teď trápí a ne všechno lze odbít melancholickou básničkou, kde si nakonec hraju na mudrce...No nic, musím do práce, mám od dvou a chci si před tím skočit na oběd, posledně jsem se nedostal na sváču včas a zavřeli mi. A je pravděpodobné, že by se to mohlo zopakocvat. Je toho teď moc...Měj se fajn! M.:)

Díky za návštěvu i milá slova. Máš pravdu: "Nihil novi sub sole! "
Nechtěl jsem nikoho ohromovat, jen jsem ze sebe potřeboval dostat takový neurčitý smutek, abych zas příště mohl být tí zarputilým optimistou...*)

Rozumím, vím, jaký to je když člověka převálcujou emoce. Ať se daří.

Díky! Je mi teď tak trochu smutno nad celým mým životem, tak alespoň v básni se snažím na všechno pohlížet okem moudrého filozofa...:|
Mám pár různých rozepsaných věcí na papírech, takové ty chvilkové nápady třeba při poslechu písně či četbě /čtu teď romanci o Ječmínkovi od Františka Kubky a tak nějak se cítím zrovna jako on,tedy Ječmínek, když tak bilancuji.../, ale tohle mne napadlo včera před spaním...I rádoby optimista občas propadá melancholii...:??

Tady je důležitej rytmus. Většinou to máš zmáknutý dobře, až na pár nedostatků (mýmu uchu:nerozumným zdá se mít rád a pak čtvrtá strofa). Obsahově nic převratného, ale v tom asi ani záměr nebyl.