Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
niečo ti nikdy nepoviem
namlčané do písmen porozlievam
medzi kamienky
belejúce sa okolo prameňa
v Knihe ktorou sa toľko dní opájame spolu

a každý po svojom

spievaj mi..spievaj..
do dňa do noci tichučko nôť


červené jabĺčko

splývavo prepletáš hlas s ostatnými v kruhu
kým tvoja ruka
pohládza človeka vedľa teba
priezračne chlácholivo

ani nevládzem závidieť

tehotniem obavou
že jedného dňa pozrieš na svoje dlane
a povieš

dosť, moja milá
pozri, už pre teba nemám ani slovo

Léta Páně 2011, dne 27.7. věnováno autorem marta
  
|<  01   02  >|
27.7.2011 | 15:48    JC senior

... slova možná dojdou jedenkráte
a zůstanou jen otevřené dlaně
pak přísliby, co zdály se být svaté,
na vysutém balancují laně

to derniéry nové při reprize
spící opět probouzejí lásku
pramenem v již zaprášené knize,
knize beze slov a bez obrázků...
27.7.2011 | 15:33    Cinda

zvláštní, mám to taky tak, kdykoliv někoho miluju, místo abych si to užívala, bojím se toho, že o něj přijdu... přitom vím, že je to špatnej postoj a člověk by se ho měl vyvarovat, ale prostě si nemůžu pomoct, tak si to alespoň nechávam jen pro sebe a užíram se zevnitř, což je ještě horší. třeba je to právě ten důvod, proč se mi v životě nedaří.
|<  01   02  >|