Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
nespoznávam sa
pri troche úsilia
hádam nikdy nebudem

uvŕzganým tichom
odtiahnutá
tlačím svoj život k zemi
nikto ma nedvíha
perie mi z vlasov nevyberá

chytená
čelom proti večnosti
chcela by som sa rozplynúť
v navŕšenom
pritom stačí skrátiť prelety

vybieliť hniezdo
uprostred zakuklenia
keď sa ma dotýkaš

pripomínam tóny sebaklamu

/tak sa už obzri/
Léta Páně 2011, dne 13.12. věnováno autorem marta
  
|<  01   02  >|
13.12.2011 | 20:55    livebet

kdosi řek, že psaní je vlastně čtení sebe sama. Jen kdybych věděl, co je to uvízgané ticho:) ale třeba tuším. Mám rád nejednoznačný věci.
13.12.2011 | 18:18    JC senior

pro stromy nevidíme les
pro slova myšlenku,
a přece tam jsou
myšlenky i les věčného bloudění
13.12.2011 | 17:23    Tessa

Tentokrát jsem se nedostala "dnu". Obracím tu báseň v ruce jako Rubikovu kostku, zírám na různobarevná políčka a nevím, čím pootočit, aby k sobě sedly barvy,slova a pocity. Snad se to podaří někomu jinému...
|<  01   02  >|