"nech zapochybujem"
asi tak by to malo byť..no

dobre, Sendy, aspoň ma to poučilo..on to ale vážne bol rozporuplný človek
nikdy si nevedel, kedy sa pomedzi slzy začne smiať, či vysmievať sám sebe a svojim túžbam/on sa v skutočnosti začal rehotať/

Ale to by zas potom znamenalo, že lítat nechce. A to by byla velká škoda. Někde jsem četla, že čím víc tužeb člověk má, tím víc žije.

veľmi mi pripomenula jedného delfína... ktorý sa nakoniec naučil lietať...

hm..tak by hádam bolo dobré zmeniť "myslí" na " nemyslí" hm?
urob to, Sendy, prosím
/tak to dopadne, keď prerobím starší text a unáhlene ho vysotím zo šuflíka, no/

No ano, to děláme občas všichni, že si "řežeme větve pod sebou", ale já mám spíš na mysli to spojení "ať nepochybuji, že to s tím lítáním myslí vážně". Prostě mě to jen zarazilo. :)

Sendy, ani ja som nechápala, prečo sa k sebe správal takto
lietal a sústavne si krídla dobrovoľne ničil
tak akosi

Šmarjá, lidi, co vy to dneska s tou smrtí furt máte?
Miniaturka příjemná, Marti. Já akorát nechápu, proč si podřezával křídla, když chtěl létat.