|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Křídlení
 jdou procesím dny, do kterých ti prší a marně tiskneš dlaně do zejících ran vždyť křídla nebolí
Léta Páně 2011, dne 20.4. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
@Indigo napsal:
@Tessa napsal:
Díky, Jordy, že ses zastavil a nabídl svůj pohled....
Ono procesí nemusí vždycky představovat jen průvod bezútešně se vlekoucí odněkud někam, ale může to být ( a já to tak vnímám) putování, jehož cílem a zároveň hnací silou je naděje...že z otevřených ran se nestanou bolestivé jizvy, ale křídla.
Pro mě je to určitá paralela - mezi jarním praskáním rašících pupenů a velikonočními svátky. A děšť na jaře neznamená vždycky jenom smutek..
No, zřejmě se mi do té miniaturky nepodařilo dostat to, co jsem tam chtěla mít... asi bych měla zůstat u svých obvyklých "ukecaných" básniček
Ba ne. Piš další. Mi tohle sedí o krůpěj víc. Vážně nevím, Indigo...tohle byl spíš takový úlet inspirovaný právě tím snímkem. Moje parketa to rozhodně není. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
@Eva napsal:
toto se musí vnímat čistě pocitově... a pocit je moooc dobrý.... Měla jsem pocit, že fotka ten pocit dokreslí:) nebo snad báseň dokreslí pocit z fotky |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
@Tessa napsal:
Díky, Jordy, že ses zastavil a nabídl svůj pohled....
Ono procesí nemusí vždycky představovat jen průvod bezútešně se vlekoucí odněkud někam, ale může to být ( a já to tak vnímám) putování, jehož cílem a zároveň hnací silou je naděje...že z otevřených ran se nestanou bolestivé jizvy, ale křídla.
Pro mě je to určitá paralela - mezi jarním praskáním rašících pupenů a velikonočními svátky. A děšť na jaře neznamená vždycky jenom smutek..
No, zřejmě se mi do té miniaturky nepodařilo dostat to, co jsem tam chtěla mít... asi bych měla zůstat u svých obvyklých "ukecaných" básniček Ba ne. Piš další. Mi tohle sedí o krůpěj víc.:) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, Jordy, že ses zastavil a nabídl svůj pohled....
Ono procesí nemusí vždycky představovat jen průvod bezútešně se vlekoucí odněkud někam, ale může to být ( a já to tak vnímám) putování, jehož cílem a zároveň hnací silou je naděje...že z otevřených ran se nestanou bolestivé jizvy, ale křídla.
Pro mě je to určitá paralela - mezi jarním praskáním rašících pupenů a velikonočními svátky. A děšť na jaře neznamená vždycky jenom smutek..
No, zřejmě se mi do té miniaturky nepodařilo dostat to, co jsem tam chtěla mít... asi bych měla zůstat u svých obvyklých "ukecaných" básničekX$(
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak nevím...jestli ta básnička vyznívá pořád smutně, je něco špatně. Asi moje metoda psaní miniatur..../:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nesmutni cesto větrem pohlazená
že křídla tvůj dotek neznají
v pohledu zpět, listům přes ramena
svou tvář má i obrys beztvarý
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Omlouvám se za ten zmatek s fotkou, neb jsem lama na druhou:(
Myslím, že teď má těch pár řádků význam trošku posunutý...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já jsem pc lama, takže nevím, proč se ten obrázek nevložil.
K textu: Zas jen pocity. Smutek. Beznaděj. Chlad. Bod, ze kterého není návratu. Ale možná zítra, až bude ráno moudřejšní večera, budu z ní cítit něco jiného.
A nemáš pravdu. Křídla bolí. Můj anděl strážný je má ulítaný až k lopatkám a tudle povídal, že bych ho měla poslat do lázní, nebo že mi negarantuje bezpečí. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Křídla nebolí...Dokonce ani když ti je něco spálí. Slunce nebo mráz, na tom nesejde.
|
|
|
|
