Lítáme s Olinem občas do Bangkoku. Minule to bylo o fous, tak
jsme si tentokrát domluvili zcuka na letišti
tři hoďky před odletem.

Sem si přivstal, což je pro mě mimořádná oběť. Stejně málo.
Člověk míní, odboráři mění.

Tu zablokovanou silnici jsem se snažil objet. Podle navigace. Skončil jsem
na nějaký louce za Prahou, kde se pásly krávy. Byl s nima vůl,
kterej mi poradil, kudy ze šlamastiky. Zase blbě…

Když jsem se blížil k Ruzyni, tušil jsem, že je zle, že nemám šanci.
Airbus, co v padesáti metrech prosvištěl nad mou hlavou, tu strašnou
předtuchu potvrdil.

Sem totálně v prdeli, bylo první, co mě napadlo.
A Olin taky. Neumím si představit, jak jim to tam po přistání vysvětlí.
Že přiletěl beze mě.
Bez druhého pilota…