Není práce, jako práce, Midi. A pracovní kolektiv, jako pracovní kolektiv. Víš, v životě jsem vykonával několik profesí. Zažil jsem, jaké je být "volem mezi králi". I když "králové" byli inteligentní a velice tolerantní, moc jsem se tam necítil. Nyní je to opačné. Pomalu třicet se cítím, jako "král mezi voly", a je to mnohem horší, Midi... i když nepracuju zadarmo. Nemůžu se dočkat chvíle, až odtaď vypadnu.

Ospre, asi bychom mohli diskutovat dokolečka a hodně dlouho, ale na to tady není vhodný prostor, a výsledek by pravděpodobně neodpovídal vynaloženému úsilí.
Ohledně práce - vstávám do práce v půl šestý, deset pod nulou a mírnou sněhovou vánici taky znám, jezdím do práce hodinu tam a hodinu zpět, městskou hromadnou dopravou po Praze, ale přesto práci nevnímám jako něco ponižujícího atd. Práci vnímám jako základní lidskou potřebu, budeš se možná divit, ale aspoň já to tak mám... a to nejsem žádnej workoholik :-) Asi mám lepší osobní zkušenosti než ty - to uznávám.
Ale to by bylo fakt nadlouho...

Volbu mezi bohem a ďáblem, Midi? Co je bůh, a co ďábel? Kdo tohle ví dopředu? Žijeme v materialistické společnosti, takže naše volby jsou značně omezené. Řekl bych, předem dané.

JC seniore, zdá se ti málo, vstávat, až se probudíš? Představ si, jaký je to žůžo, vstávat v půl pátý v prosinci, venku zuří sněhová vánice, deset pod nulou, tma, jak v pytli, a ty, jako rab, musíš se shrbeným hřbetem uhánět do práce. Bejt za ni vděčnej vydřiduchovi, co z tebe tyje. Pozdní příchod se nedoporučuje. Projevit vlastní názor se nedoporučuje. Marodit není zrovna moudré... Tak hlavu vzůru, nebo šup do práce. :D

Dík, Donne.

Ospre, já nemyslel volbu cesty - zaměstnání, atd., takové ty čistě materialistické záležitosti... já měl na mysli volby jiné - pro zjednodušení nazvěme to třeba volbou mezi bohem a ďáblerm...

Ospre,
já v důchodu jsem, nemám pejska, tak píšu básně,
ale jinak...? Snad, že můžu ráno vstávat až se probudím, tedy do doby, kdy se vůbec probudím.
X$(

Obávám se ospre,že jsem smysl básně pochopila až moc dobře.

Většina lidí nemá těch cest až tak moc na výběr, Midi. Ale to by bylo na delší povídání. Dík za zastavení.

Kam půjdu Evo? Do předčasného důchodu. :D

Není svobodnějšího člověka, než důchodce. Nemusí nikoho poslouchat, nikomu se zpovídat, může si mluvit, co chce. Vezme pejska do lesa... a polibte mi všichni... Pokud je alespoň trochu zabezpečen a slouží mu zdravíčko, má jistě důvod ke spokojenosti. :)

Všecko něco stojí (nemyslím jenom peníze).
Takže je to otázka volby, jakou cestu si vybrat. A v tom je - snad - nějaké zrnko naděje. A ještě v tom, že se dají najít cestičky, jak nebýt ani rabem ani pánem, i když to něco stojí...

Šmankote, kolikrát už jsem chtěl pryč... to se ani nedá spočítat.
Někdy šlo o prkotiny, někdy o dost závažný věci.
To je život. Ano, je to smutné, ale dá se s tím žít.

Olunkas, dík.

Newivo, to jsou všechno filozofické otázky, co pokládáš. Já ti na to můžu sdělit jen svůj postoj, a sice, že nejdůležitějším je, zachovat si hrdost sám před sebou. Svině obvykle netuší, o co jde. Těm k životu stačí plný žlab...

No jo, hanele m, co na to říct? Sebevražda, či vražda jsou opravdu ta poslední řešení... nic "poslednějšího" už není.

můžeme polemizovat, co by člověk měl a neměl, ale je to zkrátka trefné, často to tak prostě je...bohužel