Z okna kuchyně hledím na tvůj hrobeček,

kamaráde,

polívku solit nemusím…

Známý říkal, že se to nemá

takhle pochovat pejska, mít jej pořád na očích,

prý se pak člověk zbytečně trápí.

Já ale nechci zapomenout,

vyhnat tě ze srdce,

a jsem rád, že odpočíváš na místě, které jsi tolik miloval.

Bez tebe je mi však smutno, ani nevíš jak.

Snad promineš, když si časem pořídím jiného přítele tvého

druhu a předám mu vše, co jsem cítil k tobě… cos mě cítit naučil.

Lásku nelze pohřbít.