To je neuvěřitelný, jak je přes dno tý blbý flašky všechno krásně vidět. Jako pod lupou.
Celej ten bordel, kterýmu eufemisticky říkáme život. Hrajeme si na něj, přitom se honíme za cetkama, který nepotřebujem. Zvířatům je to jedno… oni život žijou.

Člověk maká jako debil, jako otrok, jen aby si moh koupit věci, který v podstatě nepotřebuje. Aby měl víc těch všech bazmeků, než má soused. Aby mu ten jeho materiální bla-ho-by-te-ček všichni záviděli… Hrozný. A když toho dosáhne, stane se třeba celebritou…

Divím se mladejm. Tomu jejich pozitivismu. Všechno je „kúl“ a super. Nic neni problém. Ale na druhý straně… chápu. Příroda to tak chtěla. Kdyby měl člověk ve dvaceti zkušenosti a zralost šedesátníka, lidstvo by vymřelo. Mladej zkrátka musí bejt blbej, chce to evoluce…

Krucinál, co je zase tohle? Chci kecat se starou a prej password?! Jděte do hajzlu s tim skajpem! Založit novej účet? Jo… vlož tohle, támhleto, zavolej kámoše z fejsbůku… tohle jsi dal špatně, tak znova. Já s tim laptopem asi jebnu o zem! Čím dál, tím horší. V jednoduchosti už dneska neni síla, jednoduchost se stala atributem vidláctví… Ve všem. Ve vztazích, v technice… zkurvenej systém!

Ty vole, co to je? Kdo to sem ksakru teď v noci jede? V těch závějích? Zaříznul jsem bavoráka ke kraji, aby soused projel s Landcruiserem. Ale tohle? Podle zvuku motoru je to ňáká mrdka. Tý jo! To je masakr. Vyšetřovatelka. Teda, říkáme jí tak. Střelená kráva. Žije sama, chlap jí utek, ani se mu nedivím… Když jí člověka potká, podrobí ho hned výslechu. „A jak se má maminka? A co děti, kde vůbec jsou? A tatínek, toho jsem dlouho neviděla. Že umřel? Aha… A co se mu stalo? Vypadal tak zdravě…“

Ženská, který se každej obloukem vyhne. Soused říkal, že je fakt asi trošku na hlavu, ale že by si určitě ráda zapíchala - tělo si žádá svý, i když je mozek mimo. To by mi tak scházelo! Teď ta kráva zapadne a přijde s prosíkem, abych jí pujčil lopatu… nebo rovnou toho jejího Fiátka vyhrabal. Pak mě pozve k sobě na kafe … a vošustí. Boha, to sou kšefty!

Což vo to, já bych se nebránil, nevypadá špatně. V létě každý ráno cvičí na louce jógu, ta kráva. Čumí přitom k východu. Jo, vojel bych ji, ale musela by držet při tom hubu. Neptat se na tatínka… na manželku. Stejně by jí to všechno ta blbka vyzvonila…

Ty jo, vona ten sníh projela, to mě poser! Zaplaťbůh. Blbci maji holt štěstí. No nic, neni co chlastat, jdu chrápat. Snad budu mít aspoň hezký sny. Třeba vo psech. Ty miluju. Jeden mě před časem, chudák opustil, v sobotu si jedu vybrat štěně. Nádhera. Aspoň něco pozitivního v tom zkurveným životě. Jen aby mi v noci nebouchala na vokno ta posraná „Vyšetřovatelka…“