popsané papíry

měním ve vlaštovky
posílám
do vzduchoprázdna

s úsměvem blázna
stojím
na špičce Eifelovky

na dosah světlu
co při západu
slunce šetří
v cípech mořských peřin

blíž výkřikům
neživých ptáků
bohatší o klíč
k bezejmenným dveřím