.
úlomky dní
čekají rozházené v ulicích
na chodidla tančících bláznů

v čase neuváznu
skrývá se v jizvách
po sobě a po čemkoli

hojí to co bolí

a tak dál tančíme ulicemi
já slov plná
a ty němý
(občas mírně nahluchlí... oba)

potom když přijde jejich doba
si navzájem pohmatu
vybíráme střepy

i když naštěstí
ani jeden nejsme slepí
.