Nebýt těch nocí
a snů probdělých až na kost

nebýt těch rán
kdy úsvit zalyká se bezmocí
a kyselými hrozny z cizích vinic

nebýt těch slov
jež vpálena pod kůži
hnisají tam až k zešílení

a nebýt mlčení
kterým zpátky volala jsem rozum

všechno by bylo jako dřív

Anebo taky ne