|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Tokijské květy
nikdy mě neměla ráda
ale utkali jsme si
ze slov svět
vymalovaný
a krásný jako perský koberec
nebyly to lži
jen hra a melodie
milovali jsme se mezi slovy
nebylo proč si nevěřit ve světě
který neexistoval
psali jsme krásnou knihu
s pozlacenou vazbou
co byla vězením
i svobodou plnou stránek
byla to hra a melodie
zobjímaný svět
až jednou
opilí upřímností
svlékli jsme ta slova
a zůstali nazí
nikdy mě neměla ráda
|
|
|
|
|
|
|
|
Opravila jsem, taky jsem to přehlídla. Slovo "vymazlený" ani já moc nemusím, ale jsou horší novotvary. Mně tady v básni evokuje svět láskyplně budovaný do nejmenších detailů.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No přečtu si ji opravdu ráda, protože kulturní rozdíly mezi námi a Japonci mě uchvátily už kdysi jako malou holku, kdy jsem si přečetla knížku Sto pohledů na Japonsko. V době totalitní to bylo jako zjevení ( a to je dost možné, že třeba komunistická cenzura do toho autorům ještě zasáhla, to jsem nemohla pochopitelně jako dítě rozeznat). Pohled očima kněze může být ještě zajímavější.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děvčata, díky.
Milá Tes, knížka je to opravdu parádní. Místy až mrazí v zádech z moudrosti otce Armbrustera (jezuita no). Tady konkrétně jsem se chtěl dotknout jednoho místa, kde je rozvíjen rozdíl v používání slov námi a japonci - oddíl Samurajové bez pána + něco málo z teorie komunikace.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Knihu jsem nečetla ( ale vygůglila a přečtu ), takže mohu reagovat pouze na slova tvé básně. Na slova, která člověk tak často používá, aby jimi zakryl, co skutečně cítí. Je to jen hra a melodie, ale bolest, která jim jde v patách, bývá skutečná. Bohužel.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
to je moc hezky napsaný.. líbí se mi to, nic bych neměnila ani nereklamovala
|
|
|
|
