Tak já se jenom usmívám :-)

Nojo, ale to momentální pohnutí vyvolané je Tvými slovy a jen Tvým textem bylo pro Tebe, víš.Prostě reakce na Tvé dílo. Jinak než líbí nebo nelíbí, nebo opsání čtenářovo postřehu docela jinými slovy, nebo chronologického postupu po verši ve smyslu drobností a nerovností při čtenářském vjemu, anebo prostě jen psychologická reakce, kterou pod dílem jiní čtivci hojně využívají, ale čistě jen komentář. Dle mého zastupuje obecně všechno, co jsem v Ti v danou chvíli ve všech těch ohledech mohla říct.O mé čtenáře nejde ani zbla, poněvadž takové dílo bych dozajista stvořit nedovedla.:)

Ty můžeš vždycky, Inko. Tvoje verze je taková subtilnější, když to vezmu na pohled. Moje takové systémová a robustní. Věřím, že každá verze, by měla své čtenáře. A taky si myslím, že mí a tví čtenářové by se na mnohém neshodli. Ale zkusím být napříště ještě o kousíček větší hračička:-)

fajně si hraješ s omletým tichem

Dobrý den, mohu?
Tak já jsem si to četla, rozbíjela a skládala, že na mě ta hračička zavolala.

buclatýma rukama
nás život nad škatulí
protlačuje podle tvaru
hračička

bouříme k umoření
a místo vlnolamu
svetr z kousavých otázek

rozbít a složit
rozbít a vyplakat oblázky
do temných záhybů řek

pak ze zítřků omletých tichem
seskládaní tvaropevně
volíme tvar
podle tvaru

a na místo vlnolamu
hračička

Ještě ty buclatý ruce asi jinak, a taky hlásim, že nepředělávám, jen si hraju.

Rozbiť a zložiť. To je veľká pravda. Lebo nanovo sa začneme skladať, až keď sme na kúsky...

Jiří, Marto, díky za čtení i koment

Marti, naučit se uvolnit a hrát si, je asi to nejtěžší. Na to moc teorie není. Člověk se tak upjatě snaží aby to mělo nějakou úroveň kam vedle toho vecpat lehkost a uvolnění. tak snad

no.. nemohla jsem ale Tessa byla moc šikovná :)

nedali mi pokoj tie hravé dlane a bucľaté rúčky čo nás vždy znova rozbijú a zložia do novotvaru búriacich sa do úmoru.. potom som si povedala: nekomplikuj! a usmiala sa dovnútra
..mám pocit, že sa pomaly uvoľňuješ..je to fajn pre nás čltateľov

...strojek skřípe a rachotí
pendlovky však stále jdou
v přesvědčení že dojdou
do nikam...

Cítím z toho jakousi odevzdanost, jako bychom nebyli pány svého osudu... no, asi nejsme.


A tohle mi uvízlo nejvíc.

Ona asi nemůže, ale já ano. Opraveno.

seskládaní tvaropevně prosím (můžeš-li) díky

toho jsem si při čtení vůbec nevšimla - asi půjdu zas ležet radši :)
co třeba protlačuje do formy, zkraje?
nebo k obrazu svému :)

Hanele, díky.
Cindo, značně podnětná připomínka. Člověk píše odněkud někam. Používá prostředky s ohledem na původní skladbu, pak ji předělá. Zůstaly mi tu ovšem stopy, které jsem nezahladil, jak by to udělal správný indián. Poukazuješ na jednu z nich. Ještě se nad tím zamyslím. Tvar je jistým způsobem nosné médium. Ale dva stejné tvary tvaru jsou takové takové.
ještě jednou díky.