a dokud platit bude, bude jen dobře

Hmatatelně
skromný
přesto
beze slov
provždy platný slib

Tak si to shrňme - poezie je tady furt a všude, do činění s touhle básní ale nemá nic*)

a někdy jí stačí nepřijmout...
a je tady taky poezie:)

Díky , Špáďo, za zastavení a koment....

Kolik lidského v pár slovech beze slov!

Ano, rezko, bývaly doby, kdy stačilo zavázat se pouhým slovem, byly doby, kdy stisk ruky to slovo potvrzoval.Tohle byl slib nevyřčený a zároveň zpečetěný jediným dotekem. A pořád platí - už pětatřicet let.

Jardo, malá a slušná - báseň, avšak nikoliv poezie. Jak řekl Jan, není tam prostor pro imaginaci. Jsem si toho vědoma, ale stejně to muselo ven.

Indigo, díky za tvá slova...

a taky, že je čas objednat se na kerku;-)

i věci mají paměť dění víš to? přinedeš si z aukce domu věc a začne strašit..atd..
báseň mi připoměla dobu, kdy slovo rukoudáním stvrzené bylo nad zákon..
škodaže se dobré věci neuchovávají v lidech něco jako děděný instinkt..

Zrovna jsem nad tímto nedávno dost přemýšlela.Dokonce několik hodin.Hm.
Docela dobře zpracované.:)

Je to spíš o přeskočení jiskry, Doto (ovšem ne té elektrické;-) )

A jestliže se kontrasty přiblíží, prolnou a přemění v jednotu, je to malý zázrak.

Díky, Fláv...

(Pří)jemně popsaný příběh v symbolice dlaní. Doteky, co se nezapomenou (stejně jako třeba když si sáhneme na horký kamna...s nadsázkou:))

Ostýchavá dlaň, smělé tahy.
Tesso, kontrast, ktorý odhaľuje o nás viacej ako si uvedomujeme.
Precízna mini.

A to , Soňo, ani netušíš, co mi dalo práce, než jsem jí setřela tu rtěnku a makeup na snesitelnou úroveň;-)
Díky za komentář