Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Když do mých vzpomínek
když do mých vzpomínek
byl život tvůj zapleten

tak jako stuhy pruh
do dívčích copů

i tok řeky ustrnul
v korytě staletém

a diví Času psi ztratili stopu

pak vzlétli motýli
eskadra opilá

vykvetly šeříky
s příchutí krvelačnou

to když jsem do tvých ran
ruce své vložila

nikdy se nescelí... ty, co teď bolet začnou

Léta Páně 2012, dne 1.5. věnováno autorem Tessa
  
|<  01   02  >|
1.5.2012 | 20:19    dolphin

hoci je zo šuplíku... veľmi sa teším, že si po dlhšom čase niečo vložila...
1.5.2012 | 19:37    Ivona

myslím, že má to správny pomer rôznych ingrediencií pre celkový zaujímavý výsledok, má svoje čaro
1.5.2012 | 14:43    j@newe

ja jsem moc spokojena... pekna!!!
1.5.2012 | 13:06    Tessa

Je to básnička ze šuplíku, kterou pokaždé 1.května nostalgicky opráším. Je rytmicky rozvrkočená už z oněch dob minulých, kdy přivlastňovací zájmena byla oblíbeným atributem mých veršů. Od těch časů mi "můj" a "tvůj" dávno splynulo v jediné.
A s tou silou máš naprostou pravdu... vlastně s oběma.
Díky za komentář.
1.5.2012 | 12:56    terezahol

asi nejvíc mě zaujaly (nebo chytly prostě?) ty krvelačné šeříky. Ve srovnání s dívčími copy, jarní lehkostí a snad bezstarostností působí trochu kontrastně.
A díky nim dostává text zabarvení tak trochu opile nezastavitelného letu, během kterého přestala fungovat určitá síla... a jiná se asi zas objevila.

Z hlediska formy bych asi ještě zvládla pilníkovat rytmus (deformace hudebníka, no) a je tam na mne trochu moc přivlastňovacích zájmen.
|<  01   02  >|